1) Základním právem člověka je žít ve svobodné společnosti.

Goethe: Nikdo není více zotročen než ti, kteří chybně věří, že jsou svobodní.

   Většina z nás, svým naivním nezájmem o politiku, nechala „posametovou“ naději zdegenerovat na současný společenský systém- mafiánský kapitalismus, který vysává veřejné prostředky ve prospěch několika jedinců a politických stran. Stát má, při deficitním rozpočtu zadlužujícím další generace, stále mnoho sporných plateb a výdajů na různé pochybné veřejné zakázky, na placení prohraných arbitráží, na sporné „restituce“, na sociální a jiné dávky nefachčenkům a nepřizpůsobivým, ale jaksi nezbývá na výdaje nutné k zachování základních funkcí státu, které jsou cíleně postupně privatizovány. To co je nám předkládáno jako demokracie a svoboda, je ve skutečnosti důmyslně skrytou formou ekonomické diktatury.

   Opravdu svobodná společnost nemůže existovat bez přímé demokracie. To je jediná možnost, jak přinutit politiky, aby pracovali pro veřejný zájem, a ne jen pro sebe a pro svoje nikým nevolené sponzory a kamarády. Politici jsou od toho, aby jednoznačně definovali a kodifikovali obranné nástroje, které postaví mantinely všem hamižným, vychytralým, nenasytným dravcům, kteří jsou mezi námi. Bez těchto obranných valů nemůže existovat skutečně svobodná společnost, ale pouze džungle, kde platí právo silnějšího, v našem případě majetnějšího. V této době nám bezprostředně hrozí nebezpečí řízení státu autokraticky „jako firmy“, což má mnoho společného s dobou socialismu, kdy celou společností vyprodukované veřejné statky byly odváděny do RVHP a SSSR (nyní by šly nejspíše za korporacemi typu Agrofert). Při tomto způsobu řízení je zásadně ochuzován celonárodní veřejný zájem a ten by měli politici hájit především.

   Socialismus je pro někoho sympatická myšlenka, avšak společenský vývoj a krása rozmanitosti světa jsou určovány hlavně tím, že jsou lidé rozdílní. Každý člověk je neopakovatelný unikát s vlastní genetickou výbavou, vědomím, nadáním, výchovou, vzděláním a hlavně pracovní pílí. Každý jedinec tudíž naplňuje svůj život jiným, jemu vlastním, způsobem. Představa, že by si měli být všichni rovni, neguje skutečný smysl života. Neumožňuje nadaným a pracovitým jedincům splnění různých výzev a příležitostí, odnímá radost z uskutečňování jejich představ a snů. Rovnostářství znemožňuje plnohodnotně žít kreativním a pracovitým lidem, kteří jsou tahouny prosperity a technického pokroku. Evokuje pouze velkofarmu nosnic, kde každá má svůj kovový box, do kterého je jedním otvorem přiváděna potrava a druhým vypadávají vejce. A z této klece není úniku.

   Skutečně svobodná společnost by ve vlastním zájmu neměla vynucovat rovnost tam, kde evidentně není, ale na druhé straně musí být zmírněny dnešní obludně narůstající příjmové rozdíly, které nabourávají sociální smír, bez kterého je každý společenský systém předurčen k zániku.

   Ve svobodné společnosti musí být spravedlivě a velmi citlivě nastavena míra solidarity tak, aby měli všichni lidé motivaci ke spokojenému žití v naší krásné zemi.

2) Spravedlnost podmiňuje svobodu občana.

Lucius Annaeus Seneca /4 p.n.l.- 64 n.l./: Co nezakazuje zákon, to zakazuje stud.

   Vznik skupiny privatizačních miliardářů, kteří bezpracně získali majetek většinou přestoupením zákona § 128 Zneužívání informací v obchodním styku, vedl k destrukci právního vědomí ve společnosti a současně k degradaci a diskreditaci policejně justičního systému, který legalizoval jejich nespravedlivě nabytý majetek. Konečným výsledkem „reforem“ v justici, je současný stav naprosté zvrácenosti celého systému, v němž se „s úctyhodnými zachází jako s lumpy a lumpové se stávají úctyhodnými“. Jde o stav nerovného práva, v němž jsou kritičtí občané stíháni za uplatňování svých mnohdy i ústavních práv, zatímco zločinné elity fungují prakticky beztrestně pod tak zvaným politickým krytím. Pomyslnou třešničkou byla Klausova amnestie, která vyvinila i těch několik málo obviněných podvodníků. Bohužel i Ústavní soud ji neshledal nezákonnou, resp. nechtěl této do nebe volající sprosťárně zabránit (!). Proč to vše asi? Existují totiž dobře propojené a fungující sítě některých advokátních kanceláří, exekutorských úřadů, insolvenčních správců, ale i soudců a státních zástupců, se zastánci uvnitř ministerstva spravedlnosti. Všichni tito lidé byli dosazeni do svých lukrativních postů politickou reprezentací, kterou bohužel stále opakovaně volíme.

   Svoboda každého z nás by měla končit tam, kde začíná norma. Jednotlivých norem však máme v této zemi odhadem na tisíce. Tento obrovský normotvorný balík je neskutečně nepřehledný, neorientují se v něm ani sami zákonodárci. Nebo spíše zákonoprodejci? Naše legislativa je tak rozbujelá a rozkošatělá, že je právo v podstatě nevymahatelné, a proto je iluzorní hovořit o spravedlnosti pro běžného občana! Právo postihuje pouze ty, kteří nemají peníze na právníky, a naopak očistí zločince, kteří na ně mají.

   Ze tří "nezávislých, rovnocenných" pilířů státní moci, je moc soudní jednoznačně nadřazena. Naprosto plně a bezezbytku rozhoduje, posuzuje i mění výsledky výkonu moci zákonodárné i moci výkonné. Například soudci si sami, jako jediná božsky nadřazená společenská skupina, nepřímo určují platy. Rovnocennost mezi pilíři mocí je totálně znehodnocena. Politiky dosazená Soudní moc se stává skutečnou exekutivou v zásadních rozhodnutích, negativně se dotýkajících i našich budoucích generací (např. v ostudných „církevních restitucích“).

   Hlavní pilíř naší politiky je založen na změně tohoto zkorumpovaného právního systému na stav „rovnosti před zákonem“. Začít je třeba změnou Ústavy, volebních zákonů, posílení všeobecného referenda a možnosti odvolatelnosti politiků v případě, kdy budou jednat proti zájmům většinové společnosti. Razantním zrušením soudcokracie je nutné obnovit důvěru občanů v právo, v objektivitu institucí a přirozenou spravedlnost pro každého občana této země. To bude vyžadovat zásadní personální změny. Skutečná moc se musí posunout od kmotry řízených politiků, od elitou jmenovaných úplatných státních zástupců a soudců, k přímo voleným a odvolatelným justičním úředníkům, kteří budou zvoleni námi, trpícími současným stavem nespravedlnosti v naší zemi.

3) Slušnost a morálka určují kvalitu života společnosti.

   Demokracie je podmíněna nepsanými, generacemi předávanými a zákonem nevymahatelnými vnitřními pravidly, které řídí vzájemné vztahy mezi lidmi. I ta nejsvobodnější společnost se neobejde bez kostry z pevných mravních zásad, jako slušnost, pravdomluvnost, zodpovědnost, dobrá vůle a empatie. Tyto zásady jsou základním předpokladem jakékoliv rozumné diskuze, tím spíše při hledání optimálního řešení složitých společenských problémů. Lháři a nečestní chamtivci, kteří otevřeně sledují sobecké cíle, nebo ti co nejsou schopni se zodpovídat za svá prohlášení a sliby, musí být eliminováni z důležitých společenských postů. Právo být povolán k řízení věcí veřejných mohou mít pouze lidé, kteří uznají uvedené společně sdílené hodnoty a zároveň se jim beze zbytku a svobodně podřídí.

   Po roce 1989 panoval optimismus, že zavedení demokracie nám všem automaticky zaručí svobodu, rozvoj a blahobyt. Bohužel tato očekávání se naplnila pouze pro úzkou skupinu lidí navázaných na vychytrálky bez jakýchkoliv morálních zásad, kteří obsadili rozhodující místa moci. Prosadili si ústavu s volebními pravidly a zákony tak, aby tito vyvolení měli dlouhodobě zajištěny nadstandardní příjmy na úkor většiny z nás. Upevňují si svoje postavení tím, že nás ovládají strachem ze ztráty pracovního místa a pomocí sofistikovaných manipulací v mediích, čímž ze zbytku společnosti vytváří stádo závislých „nezlobivých“ ovcí.

   Základním předpokladem vybřednutí z morálního marasmu, ve kterém se naše společnost nachází, musí být společná snaha o rozbití této amorální klientelistické sítě, mající rysy mafiánské organizace. Bohužel to bude boj velmi obtížný, protože je celá naše společnost touto sítí prorostlá jako dřevomorkou, na všech úrovních řízení státu. Stojíme proti zájmům enormně bohatých a mocných, kteří udělají cokoliv, jen aby si svoje majetky a výhody uchovali.

   Co s tím tedy dělat? Nejlépe se aktivně zapojit v boji proti té hydře, která nás všechny vysává. Na každý pád aspoň jít k volbám a nevolit žádnou ze zprofanovaných parlamentních stran, které jsou odpovědné za morální stav naší společnosti. Volit jen osobnosti se zachovalou morální integritou, které v minulosti pracovaly prokazatelně pro společnost. Naši důvěru si zaslouží pouze ti, kteří jsou schopni vyhrát vnitřní osobní souboj se svým horším já a zachovají preferenci veřejného zájmu. Vzhledem k intenzivním masmediálním manipulacím je nutno si před volbami dát tu práci, sednout k počítači a vyhledat informace o alternativních stranách a hnutích, které mají na svých webových stránkách uveden program a životopisy svých členů.

   Zároveň však musíme na prvním místě pochopit, že pokud neovládneme sami sebe a nepřestaneme přestupovat pravidla jen co nejsme kontrolováni a trestáni, pak se nepodaří změnit nic. Svým chováním totiž formujeme další generace a těmi musíme začít. Neprodleně bychom měli zapracovat do učebních osnov základních škol etiku. Je reálný předpoklad, že systematickou kultivací přirozené dobroty dětí doma i ve škole, se z nich v dospělosti stanou lidé, kteří budou z vlastní vůle usilovat o vyšší životní hodnoty. Je to na dlouhý běh, ale je to jediná cesta k pozvednutí stavu morálního vědomí naší společnosti.

4) Kvalitní vzdělání podle schopností, ne ekonomických možností.

   Kvalitní školství je základní podmínkou svéprávné společnosti. Nechceme-li v Evropě hrát roli pouze pomocné síly nebo „služek a kočích“ jako za Habsburků, musíme prioritně dbát o školský systém, vzdělanost, vědu, inovace a pracovitost. Pokud má být snaha o naši identitu a budoucnost úspěšná, musíme v nastupující 4. průmyslové revoluci nabídnout okolnímu světu nápad, myšlenku, prostě kvalitu. Něco, čím může vynikat i nepočetný národ.

   Bez dlouhých diskuzí a studia srovnávacích tabulek, lze prokázat upadající úroveň našeho školství položením několika jednoduchých otázek absolventům středních a dokonce i vysokých škol. Data z naší historie či přírodních věd, mnoha lidem dnes nic neříkají, nemluvě o zoufale chabé jazykové výbavě obyvatelstva. Přímým důsledkem absence všeobecných znalostí, nutných pro vytvoření si vlastního názoru, je naše snadná ovlivnitelnost mediálními masážemi a také stav naší ekonomiky, která je jako v koloniích založena na nekvalifikované práci s nízkou přidanou hodnotou v montovnách zahraničních vlastníků. Musíme přerušit snahu o další snižování úrovně vzdělanosti naší populace zaváděním tzv. „inkluze“ mentálně retardovaných. Jediným cílem tohoto opatření je pokrytecká snaha EU o vzdělání etnika, které o to již 550 let nestojí.

   Moderní doba přináší zahlcení informacemi. Tradiční znalosti a dovednosti v budoucnu nebudou stačit, protože je nahradí počítače a roboty. Výhodou člověka oproti počítačům je abstraktní myšlení, kreativita a schopnost nerutinní práce. Proto se školská reforma musí přestat připravovat na „minulou válku“ a začít směřovat ke schopnostem práce s informacemi, ke kritickému a kreativnímu myšlení, k novým postupům a k práci v týmu. Proč se v této situaci nepoučit u sousedů a přestat vymýšlet vymyšlené? Finsko s jeho vzdělávacím systémem je dáváno za příklad celosvětovému školství. Střední či učňovskou školu absolvuje 95 % finských studentů. Učitelé mají podobný status a platy jako lékaři či právníci. Finské školy jsou plně financovány státem. Ve všech Finských vládních agenturách, zaměřených na školství, jsou jen odborníci-pedagogové, nikoliv političtí kariéristé či tzv. manažeři, atd...

   Tvar Gaussovy křivky mentálních kapacit naší populace je existující fakt. Proto je naprosto scestné akceptovat pomýlenou snahu o co největší počet vysokoškoláků. Pro udržení kvality absolventů, by měli být na vysoké školy přijímáni jen studenti, kteří „na to mají“, i když je to škola soukromá. Nelze dále tolerovat vyhazování prostředků na financování škol, které produkují nedovzdělance, kteří dostanou za peníze „diplom“, a jako nezaměstnatelní nastupují na úřad práce. Jednoduchým opatřením, jak zvýšit kvalitu absolventů škol, je omezení státních dotací privátním školám, které většinou slouží víceméně jako penězovody ze státního rozpočtu pro vlastníky těchto škol. Počet VŠ by se zredukoval a přežily by pouze kvalitní, za které by si majetní rádi zaplatili, pokud by se z jakýchkoliv důvodů nedostali na státní školu.

   Stát by měl být garantem vysoké vzdělanosti a kvality vzdělávacího procesu. Školy by neměly být privátním byznysem!

5) Zdravá populace musí být prioritou státu.

   Zdravotnictví zatím funguje pouze díky obětavé a mnohdy nezištné práci zdravotníků. Nemocní zatím ve větší míře nepocítili důsledky krize, do které se zdravotnictví propadá. Náš systém obsahuje prvky státně řízeného zdravotnictví, především zákonnou povinnost občanů platit zdravotní daň, tzv. pojištění, bez řádné kontroly hospodaření s těmito prostředky. Výdaje na zdravotnictví meziročně stagnují. Jde cca o 270 mld Kć, z kterých je minimálně 20% vyváděno do privátních kapes. Na zdravotní péči se živí 8 prakticky soukromých pojišťoven s tisíci úředníky. Smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami, zdravotními zařízeními a dodavatelskými firmami jsou, přes impotentní opatření MZd, prakticky stále obchodním tajemstvím. Přičemž zdravotní pojišťovny stále nemají povinnost platit za stejné výkony různým zařízením stejně! Po volbách v r. 2010 se dostali k moci kapitálově velmi silné zájmové skupiny, které se již nepokrytě snaží zprivatizovat zdravotnictví. V zemích, kde soukromý sektor ovládl zdravotnictví, například v USA, je více než 30% obyvatel nepojištěných, a zdravotní systém je velmi drahý a neefektivní.

   Základním předpokladem šťastného a spokojeného života je být zdravý. Cílem zdravotní politiky státu by měla být zdravá a prosperující společnost lidí, kteří budou mít jistotu zajištění zdravotní péče i v případě úrazu a vážných onemocnění, bez strachu o zruinování své rodiny. Péče o zdraví by měla být nejen garantovaná státem, ale také odpovědností každého z nás.

   K naplnění výše uvedených cílů je nutná reforma současného zdravotnictví. Je nutno obrátit tok v penězovodech, kterými jsou vyváděny naše povinné zdravotní daně z kapes podnikavců ve zdravotnictví zpět do systému. Na základě důkladných analýz reálné potřeby distribuce zdravotní péče po celém území republiky, je nutno dotvořit funkční síť zdravotnických zařízení, včetně specializovaných center tak, aby všichni plátci zdravotního pojištění měli srovnatelné podmínky čerpání zdravotní péče, což považujeme za základní občanské právo.

   Financování zdravotní péče musí vycházet z tradičního principu sociální ekvity. Je to jeden ze základních bodů programu WHO „Zdraví pro všechny - rovnost, spravedlnost- rovný stejný přistup k léčbě a aplikaci všech potřebných medicínských postupů pro pacienty všech sociálních skupin bez ohledu na jejich schopnost či sociální postavení“. Naší ambicí je vytvoření zdravotního systému, který bude solidární, přístupný pro všechny občany, ekonomicky vyvážený a opírající se v prvé řadě o státem garantovanou péči. Počítáme pouze s možností přiměřené spoluúčasti a využití komerčního připojištění na hotelové služby, eventuelně na vyšší míru svobodné volby zdravotního zařízení.

   Výsledkem by mělo být zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a demokraticky fungující zdravotnictví s razantním snížením spoluúčasti důchodců a rodičů dětí.

6) Rodina vychovávající děti je budoucností společnosti.

   Souhlasíme s definicí rodiny podle Jozefa Výrosta: "Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu společensky žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoj k personálnímu okolí, k sobě samému i společnosti obecně."

   Česká společnost se po roce 90. krátkozrace zadlužuje. Nejen v penězích, ale hlavně ve snížení porodnosti. Tento fakt je vážnější než dluh v penězích. Přitom onen finanční dluh je současnou politickou reprezentací považován za důležitější, protože neprosazuje efektivní prorodinná opatření. Na snížení porodnosti se podílí několik faktorů, které je potřeba urychleně řešit.

- Rychlý přechod ke společnosti konzumního typu a pokušení mít se dobře co nejrychleji, nejlépe hned. Vidina zlatého telete hraje v životech mladých lidí tak významnou roli, že část se již během studia rozhodne, že se nebudou ženit či vdávat a soustředí se na budování osobní kariéry.

- Současná společnost je vůči rodině v jistém smyslu nepřátelštější než minulý režim.

- Ekonomiku zajímá pouze zdravá vzdělaná síla v produktivním věku připravená k prodeji na trhu práce. Kde se ta síla vezme, vlastně nikoho nezajímá.

- Vychování 1 dítěte dnes na přímých nákladech stojí cca 1 160 000 Kč! A mladí to ví.

- A když k tomu připočteme objektivně prokazatelné snižování plodnosti, pak dnes porodnost nedosahuje výše nutné k zachování alespoň současného počtu obyvatel, to znamená, že vymíráme.

   Jsme názoru, že naši politici by neměli strkat hlavu do písku a pro přežití české společnosti urgentně zavést účinná prorodinná opatření k zachování přirozené reprodukce našeho národa. Nesmíme se podle vzoru západního souseda snažit řešit úbytek obyvatel imigrací hodnotově, ekonomicky, vzdělanostně a kulturně naprosto nekompatibilních obyvatel Afriky a Asie (ale s vysokou porodností). Současný pokus o řešení demografických problémů v Evropě imigrací, bude znamenat zánik národů a kulturních hodnot Evropy. Našich potomků a Česka jako státu s malým počtem obyvatel se to týká o to palčivěji. (!)

   Míra rozvodovosti v Evropě atakuje 50%. Až 40 % dětí se rodí nesezdaným párům a ty málokdy zůstávají spolu po celou dobu vyrůstání dítěte. Přibývá dvojic, které žijí bez dětí. Vzhledem k námi uznávané definici rodiny je nutné se snažit zvrátit tento vývojový trend a vrátit se k rodině složené z mámy, táty a jejich biologických potomků. Tradiční rodinu z tohoto pohledu nepovažujeme za anachronismus, ale naopak za základní podmínku pro reparaci morální a fyzické devastace naší společnosti.

7) Předat budoucím generacím kvalitní životní prostředí, lesy, vodu, půdu a nevyrabované nerostného bohatství.

   Současný stav vládnutí a dohadování politiků o dotace připomíná predátory nad kořistí. Urvi co můžeš a rabuj pokud to jde. Přičemž kdekdo zneužívá pojem „udržitelný rozvoj“ ke zdůvodnění penězovodů do firem různých kamarádů a kamarádíčků, profit pro veřejný sektor je však minimální.

   Příkladů je nesčetně. Dva za všechny. Ovzduší na Ostravsku a Karvinsku je jedno z nejznečištěnějších v Evropě. Dr Šrám a jeho spolupracovníci z AV ČR exaktně prokázali nejen poškozování zdraví dětí, ale již i jejich genetické výbavy před narozením. Politici MS kraje místo aby razantně využili všech zákonných možností ke zlepšení situace, tak se jen líbivými řečmi snaží uchlácholit obyvatele, že se budou problémy zabývat. Přičemž nejsou schopni zajistit finanční prostředky k účinnému monitoringu kvality ovzduší a zdravotního stavu populace, nezbytných k hledání nástrojů pro účinný zásah a řešení příčin, nikoliv jen následků stavu. Začátkem devadesátých let to bylo provedeno v Severočeském kraji- Program ozdravění životního prostředí a navazující „Program Teplice“, a to i ve spolupráci s Polskem. Tenkrát na to ještě finance byly a hlavně ministrem životního prostředí nebyl bývalý ředitel jedné z největších chemiček v Severočeském kraji, tak jako například dnes.

   Další příklad: současná skládka odpadů s názvem laguny OSTRAMO vznikla ukládáním odpadu z rafinérské výroby zahájené v Ostravě na konci 19. století. Od roku 1965 zde byl ukládán též odpad z regenerace upotřebených mazacích olejů z celé republiky. Laguny jsou v bezprostředním sousedství rozsáhlého sídliště téměř v centru Ostravy. Z důvodu havarijních úniků látek z lagun a negativního vlivu na životní prostředí bylo rozhodnuto vládním usnesením č. 626 z roku 1996 (!) o převzetí ekologické zátěže státem. Sanace těchto lagun je odstrašujícím příkladem nedobrého stavu přenášení výsledků vědy do praxe. Výsledek - laguny nadále obtěžující okolí, převoz směsi na meziskládku u Litvínova a pak znovu do cementárny v Čížkovicích ke spálení!?

   Od 3. ministra životního prostředí po převratu politici myslí především na to, jak veřejné prostředky „odklonit“ směrem ke svým soukromým a skupinovým zájmům. Bohužel možnosti našeho státního území a našeho přírodního bohatství nejsou nevyčerpatelné a přístup k nim by neměl být ideologický a měnící se s každou novou vládní garniturou.

   Měli bychom se ve spolupráci hlavně s vědeckou obcí shodnout na limitech našeho území a na racionálním využití přírodního bohatství, které jsme zdědili po svých předcích. Abychom neochudili tyto hodnoty (půda, lesy, vody, nerostné bohatství) nesmíme se chovat, jako bychom měli vše spotřebovat pro sebe, ale naopak se je snažit zachovat nebo zmnožit pro naše děti a vnuky. Při využití výsledků vědy a výzkumu musí tento závazek na sebe vzít politici napříč spektrem, úředníci, podnikatelé i každý z nás.

8) Podpora kultury definuje úroveň celého národa.

   Z Wikipedie „...kultura je to systém všech významů, činností a vzorců chování, které si člověk osvojuje až jako člen společnosti, kde se tato kultura pěstuje a předává“.

   Po rodině a vzdělání je kultura třetím pilířem civilizací. Zatímco vzdělání pomáhá civilizaci obstát v konkurenci s jinými civilizacemi, kultura napomáhá intelektuálnímu rozvoji společnosti v oblasti výtvarných a múzických umění, poezie, literatury a architektury. Tento třetí pilíř je nezbytný také pro uchování jazyka, rozvoje a zachování občanských práv a v neposlední řadě pro místně příslušné uvědomění si kulturně historické identity obyvatel.

   Kultura pomáhá uchovávat určení národů, jeho začátky, historii, úspěchy i neúspěchy. Je základem jejich budoucnosti v podobě kulturních odkazů (v Evropě je to odkaz Bible, Desatera). Pokud dojde k likvidaci kulturního pilíře, civilizace ztratí paměť své vlastní historie, což povede k úpadku a přejímání cizích hodnot a kultur.

   Proč tento obecný úvod? V Evropě zmíněný úpadek známe pod názvem „multikulti obohacování“. V současné době jsme svědky muslimské imigrace do EU, jako cílené, chtěné, plánované likvidace národních kultur tzv. křesťanské Evropy. Součástí tohoto procesu je amerikanizace a anglikanizace mládeže, podpora cizích kultur nejen v komerčních, ale i ve veřejnoprávní televizi, podpora vzdělávacích pořadů o multikulturní inkluzi, upozadění národní kulturní identity a vlastenectví v médiích, vytěsnění české literatury z podvědomí mládeže atd.

   Jak civilizace, tak i národy jsou organismy, u kterých pokud selže obranyschopnost, nedej bože jejich vlády přímo podporují zhoubný samolikvidační proces, tak zkrátka zahynou.

   Našim posláním je zachování existence českého národa, sutí české kultury i pro naše potomky. Proto musíme podpořit rodiny s dětmi. Zabránit desintegraci vzdělávacího systému inkluzí mentálně zaostalejších. Nepodporovat nepřízpusobivá etnika, která by mohla ohrožovat kulturu majoritního obyvatelstva. Naopak systémově podpořit českou kulturu tak, aby v dnešním komercionalizovaném prostředí, s relativně malým počtem obyvatel, mohli být produkovány naše televizní pořady, filmy, literatura, lidové školy výtvarného a múzického umění atd.