Stěžejní programové cíle hnutí Změna pro lidi

   Současná politická reprezentace napříč politickým spektrem nemá zájem na změnách systému, který si nastavila tak, aby si udržela moc a korýtka k neomezenému šafářování s veřejnými prostředky.

   Několik multimiliardářů vlastní televizní a rozhlasové stanice, noviny a webové zpravodajské servery, což v podstatě vylučuje možnost systémových změn. Mainstreamová média nyní slouží zájmům nejbohatších magnátů. Záměrně zmanipulované články psané v jejich žoldu, zaručují těmto většinou vychytrálkům, že jejich zájmy budou nedotknutelné.

   Pro lidové systémové změny nelze uskutečnit bez dostupnosti pravdivých a úplných informací a bez dostupnosti kvalitního vzdělání pro nejširší veřejnost. Vzdělání, jež umožňuje kritické myšlení a dostatečné množství relevantních informací jsou dvě základní podmínky pro svobodná rozhodnutí a budování opravdové, přímé demokracie. Těžko může někdo o něčem kompetentně rozhodovat, když o tom prakticky nic neví, nebo když je informován neúplně. Kdo není schopen informaci pochopit, nebo není správně informován, je lehce ovlivnitelný a manipulovatelný, tudíž otrokem.

   Protože nemáme miliardy na nákup medií a chceme-li mít úspěch v boji proti sofistikovaně řízenému systému, který bez skrupulí a morálních zábran vždy před volbami zmanipuluje veřejné mínění, musíme na prvním místě prosazovat 3 základní podmínky:




1) Změna v informování obyvatel o dění doma i ve světě

   a) Vybudování nezávislých medií a agentury pro výzkum veřejného mínění musíme považovat za zásadní podmínku, bez které nelze dosáhnout systémových změn! Jak je to však s naší „demokracií“? Teoretickou šanci něco změnit máme skutečně všichni. Praktickou, za současného stavu, nikdo. Síla systému zvaného demokracie je právě ve lžích, které prostupují celou společností. Vědeckými metodami jsou pomocí médií profesionálně šířeny dezinformace. Virtuální svět mediálních lží, polopravd a manipulací, je cestou „svobodných“ voleb zhmotněn do podoby, která se od proponované výrazně liší. Skryté cíle jsou po volbách „legálně“ uskutečňovány. Desinformovaní voliči, nadšeně volí ve svůj neprospěch, aniž si uvědomují, že tak činí. Touto sofistikovaně vedenou psychologickou válkou je společnost modelovaná do nemyslící lhostejné masy, která slepě souhlasí s čímkoliv a nepozastavuje se již nad jakýmikoli zločiny.

   b) Agentury pro výzkum veřejného mínění mají nesmírnou moc, protože lidé se vždy přidají na stranu vítězů a jen opravdu informované, názorově pevné osobnosti volí menšinový proud. Nad privátními agenturami pro výzkum veřejného mínění neexistuje žádná veřejná kontrola (!), přičemž žijeme v prostředí, kde v minulých volbách jeden oligarcha využil zcela neomezené finanční prostředky a vlastní media na politický marketing. Stal se místopředsedou vlády a v podzimních volbách má našlápnuto stát se jejím předsedou. Agentury pro výzkum veřejného mínění mají před volbami žně. Za každé procento preferencí se tvrdě platí.

   Řešení: je nutné změnit statut veřejnoprávních medií, která budou řízena mediální radou. Jako veřejnoprávní, ze státního rozpočtu financovaná media, ponechat 2 TV programy ( jeden zpravodajský a jeden vzdělávací, pro zábavu a sport), 1 rozhlasovou stanici, 1 tištěné noviny a také jeden informační server na internetu. Tato nestranná media, musí fungovat jako informační bulletin bez politologických a reklamních masáží. Stejným způsobem zřídit jednu agenturu výzkumu veřejného mínění, která by podléhala stejnému režimu, jako veřejnoprávní media. Zásadní podmínkou udržení nezávislosti medií a této agentury musí být národní rada, která bude odpovídat za pravdivé a vyvážené informace. Rada však nesmí být pod vlivem aktuálně vládnoucího establishmentu. Musí být volena přímo v celostátní akci typu volby „největšího Čecha“. Tzn., že by lidé navrhli osobnosti, ze všech profesních oblastí, za kterými jsou prokazatelně dlouhodobě vidět jednoznačné výsledky práce pro společnost. Pak např. 100 osobností vybraných losem by bylo nabídnuto k volbě 20-ti členů mediální rady (současně třeba s parlamentními volbami).

2) Změna volebního zákona s navržením odvolatelností politiků.

   Současný systém je nastaven tak, že i kdyby se do sněmovny dostal čestný, nezkorumpovaný člověk, bude brzy s vlky výt, v duchu- „kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“. Pokud tento fakt nově zvolený politik neakceptuje, pak je velmi rychle ze smečky vyobcován, neboť na každého se něco najde, každý je chybující a omylný. Když je politikovi nabídnuto za hlasování pro zákon, který je mu úplně lhostejný, pár milionů a lukrativní místečka v dozorčích radách pro členy jeho rodiny, pragmaticky snadno přemluví „svědomí“ a zvedne ruku. Ze zákonodárce se stává „zákonoprodejce“. Darebáctví politiků proto není jen lidským selháním, ale selháním celého současného systému. Zde je příčina časté přeměny čestných lidí, po vstupu do politiky, ve zkorumpované loutky, sliby neplnící lháře, demagogické nekonzistentní pokrytce a vlastně amorální grázly.

   Po opakovaném zklamání berou voliči většinové společnosti tento poznatek , jako neovlivnitelný fakt, a proto jich velká část nejde k volbám. Abychom právě tyto lidi dostali k volebním urnám, a není jich málo (jde téměř o polovinu voličů), je nutné navrhnout a prosazovat nový volební zákon, který bude umožňovat odvolatelnost politiků, jako pojistku proti jejich amorálnímu jednání. Již prostý fakt, že nad nimi visí tento Damoklův meč, je odradí od provádění různých leváren a tím ostudy odvolání. Abychom dostali šanci realizovat systémové změny, které by zabránily neustálému opakování chybné volby, a hlavně abychom měli možnost odvolat zprofanované politiky, musíme přesvědčit a aktivizovat voliče, aby šli k volbám a nevolili parlamentní strany, které se podílely na současném stavu. Protože „Kapr si rybník sám nevypustí“!


Řešení:

   Řešení spočívá v důsledném naplnění ducha naší ústavy. Ta v článku 2 odstavci 1 konstatuje, že lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Hned v následujícím odstavci ústava konstatuje, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

   Především je třeba přijetím kvalitního zákona o referendu iniciovatelného občany (sesbíráním stanoveného počtu podpisů pod požadavek na uskutečnění konkrétního referenda) konečně dát občanům republiky právo, které autoři ústavy jasně deklarovali, ale jeho uskutečnění ponechali na budoucích zákonodárcích.

   Dále je nutno zajistit, aby jednotlivé orgány (pilíře) moci - moc zákonodárná, výkonná a soudní - byly skutečně vzájemné nezávislé, jak ústava předpokládá. Jejich představitelé musí být proto voleni samostatně. Nemohou se navzájem jmenovat, musí se ale vzájemně účinně kontrolovat.

   Moc výkonná je svou podstatou moc vyžadující osobní odpovědnost, proto její nositelé (starostové, primátoři, hejtmani, prezident musí být voleni přímo voliči, tak aby jim také mohli být odpovědni a předem jasně stanovenými postupy jimi odvolatelní. Volební obvody představitelů moci výkonné jsou přirozeně jednomandátové (volí se pouze jeden starosta atd.) a měly by být dvoukolové, tak aby byla voličům dána možnost upravit svoji volbu podle výsledků prvého kola. Pokud nebude premiér, jako vrcholný představitel moci výkonné volen, musí být zachována současná praxe jmenování premiéra prezidentem, měla by ale být posílena kontrolní pravomoc prezidenta.

   Úkolem moci zákonodárné je nastavit předem pravidla pro uplatňování moci výkonné a také výkonnou moc kontrolovat. Při práci na zákonech je nutno brát v úvahu různé názorové proudy občanů. Způsob volby musí proto zajistit, aby se do parlamentu a obdobných politických struktur na nižší úrovni (zastupitelstva) dostali nositelé různých názorů v počtu odpovídajícím jejich rozšíření ve společnosti. Tomuto požadavku odpovídají vícemandátové obvody. Pokud bude např. při volbách do současného dvousetčlenného parlamentu vytvořeno dvacet volebních okrsků, budou kandidáti v jednotlivých okrscích po volbách seřazeni podle počtu získaných hlasů a prvých 10 z nich získá mandát. To zajistí, že se do parlamentu dostanou i nositelé jiných než většinových názorů. Odpovědnost poslanců či zastupitelů voličům musí být zajištěna tím, že každý z nich bude volen osobně, ne jako kus na kandidátce strany. To v žádném případě nevylučuje právo stran kandidátky (seznamy stranou doporučovaných reprezentantů) vytvářet a voličům předkládat.

   Poslední z ústavou specifikovaných mocí, moc soudní, je stejně významná, ne-li významnější, než obě moci popisované výše. Přesto jsou její představitelé do značné míry závislí na výše popsaných druzích moci (před zavedením přímé volby prezidenta byla jejich závislost na moci zákonodárné úplná). Tento problém navrhujeme řešit přímo volbou představitelů orgánů moci soudní, např. předsedy ústavního soudu, předsedy nejvyššího soudu atd. včetně volby představitelů státních zastupitelství. Odborná způsobilost kandidátů může být zajištěna tím, že kandidátky budou vytvářeny s respektováním zákonných požadavků vládou (mocí výkonnou) a parlamentem (mocí zákonodárnou).

   Existence senátu je v současnosti předmětem diskusí. Jsme pro jeho existenci s mírně posílenými pravomocemi. Jeho kontrolní funkce je nezastupitelná.

3) Eliminaci politických neziskových organizací, financovaných ze zahraničí.

   Neziskové organizace byly původně založeny k obecně prospěšné činnosti, například na pomoc lidem v nouzi nebo k boji proti bezpráví. Bohužel tyto organizace byly v poslední době zneužity jako nástroj politické moci k šíření propagandy, například za multikulturní společnost.

   Financování tzv. neziskového sektoru z veřejných rozpočtů se stává jedním ze zásadních problémů této země. Činnost nevládní neziskových organizací (NNO) se neřídí ani individuální, ani společenskou poptávkou, ale rozhodnutím jakési komise, která rozhoduje o přidělení peněz na základě přečtení nějakých materiálů. Neziskový sektor vyrostl na tvrzeních o pomoci společnosti, na údajně charitativních projektech, na projektech sociální pomoci. To už je z větší části pryč. Nyní představuje neziskový sektor paralelní vládu. Nekonečné seznamy příjemců dotací budí pohoršení mnohdy absurditou účelů, k nimž jsou peníze použity. Financování neziskového sektoru je systémový problém, ohrožující samotné demokratické uspořádání. Aniž by musely projít volbami, získávají některé tzv. neziskové organizace peníze na to, aby ovlivňovaly politická rozhodnutí, zákony a tím budoucnost země, což může být v příkrém rozporu se zájmy občanů ČR. Z našich daní jsou placeny nevolené subjekty, které prosazují politické cíle, přičemž se zaštiťují pomocí bližnímu svému. Prostřednictvím řady mechanismů, včetně evropských struktur, se stále více vymykají byť jen potenciálním možnostem kontroly. Pokusy o její navrácení voličům, jsou prohlašovány za nelegitimní a dokonce za proti systémové. Politické neziskovky nejsou izolované, ale pracují v úzkém propojení s médii a politiky. Většina absurdních nápadů se rodí v hlavách politiků, kteří ovšem nechtějí riskovat hněv občanů, takže zafinancují neziskovku, která prosazuje přesně ten nápad, který si byrokraté objednali. S pomocí masmédií, pochopitelně. Neziskovky, redakce masmédií, velké byrokratické aparáty a nadnárodní korporace fakticky představují jednotné prostředí. Jsou ovládány stejnou skupinou lidí.

   Veřejným financováním de facto politických subjektů, které však nejsou podřízeny volebnímu mechanismu výběru a schvalování, se moc přesouvá lobbistickým skupinám, které následně ovlivňují politiku země v prospěch zahraničních donátorů. Jejich úlohu při prosazování cílů globálních elit v dnešních časech již nelze bagatelizovat a přehlížet. Nevládní organizace, mnohá média, umělci a všichni, kteří jsou přisáti na granty, na peníze daňových poplatníků i na dotace z EU šíří nenávist mezi lidmi. Rozdělují národ podle názorů na prezidenta, na migraci, na vztah k Rusku, NATO k EU atd.

   Již v roce 1997 na zasedání VS OSN přijala vláda ČR Agendu 21. Jedná se o mezinárodní dokument, podle něhož má vláda ČR povinnost, vyplývající z 27. Kapitoly: Posilování úlohy nevládních organizací, vytvářet a posilovat legislativní opatření, jež by nevládním organizacím zaručila jejich právo „chránit prostřednictvím právních kroků zájmy veřejnosti“. Podstatou Agendy 21 – tedy dokumentu OSN je, aby výkonná i legislativní moc ve státě přešla do rukou nevládních organizací. Státy mají povinnost toto předání své vlastní moci navíc ještě i financovat.


Řešení:
  • 1) Důkladný audit činnosti a hospodaření všech NNO.

  • 2) Jakmile NNO začne prosazovat nějaký politický program, okamžitě jí odříznout od všech státních peněz.

  • 3) Pokud NNO přijímá peníze ze zahraničí, musí se registrovat jako zahraniční agent a začne podléhat speciálnímu dohledu. V USA to tak funguje už víc než 70 let, v poslední době přijaly stejnou úpravu i další státy.

  • 4) Vystoupit s AGENDY 21.

   Naším cílem není poškodit neziskový sektor, nýbrž pravý opak- neziskový sektor očistit od těch, kdo na něm parazitují. Nikdo z nás nechce odebírat peníze dobrovolným hasičům, skautům, mysliveckým sdružením a žádné podobné organizaci. Naopak. Zrušením financování politických NNO si legitimní spolková činnost dokonce polepší.

   A polepší si dvojnásob, když nebude nadále diskreditována politickými NNO, v rámci paušálního hněvu na všechny „neziskovky“ bez rozlišení jejich činností.