Ing. Ivan Hrbek, 63 let, podplukovník ve výslužbě, je absolventem Vojenské akademie v Brně. Po skončení studia se věnoval 20 let obraně státu, prošel funkcemi od velitele protiletadlové raketové baterie až po zástupce náčelníka operačního oddělení na ministerstvu obrany. Od roku 1993 podnikal v maloobchodě, pohostinství a později v zemědělství. Souběžně pracoval jako pedagog na střední škole ekonomického směru, kde vyučoval odborné předměty. Při zaměstnání absolvoval studium pedagogiky na Palackého univerzitě v Olomouci. Během svého pedagogického působení inspiroval a vychoval řadu mladých ekonomických odborníků. Od roku 2010 formálně v důchodu, současně podniká v zemědělství, je předseda Svazu faremních zpracovatelů, profesního sdružení hájícího zájmy malých zemědělců, zpracovávajících své produky a jako poradce pomohl ke vzniku několika desítek malých faremních mlékáren a jiných zpracovatelských provozů a rozvoji farmářských trhů.

Moje názory v oblastech, ke kterým mám co říci:

Evropská unie:
Původně vznikla s cílem zajistit, aby se na šroub, vyrobený v Německu dala našroubovat matička, vyrobená ve Španělsku a utáhnout to šlo italským klíčem, nemusel se používat francouzský. Tomuto poslání se zpronevěřila, propadla byrokracii, nikým nevolení úředníci si uzurpují moc a mění společenství svobodných národních států v žalář národů, horší než bývalé Rakousko-Uherské císařství. EU měla šanci tohle zjistit díky Brexitu, samozvaní vůdci EU si mohli své chyby uvědomit a lecos napravit. Reakce však byla zcela opačná, viníci nastávajícího rozpadu EU, sedící ve svých křeslech v Bruselu obviňují všechny kolem sebe ze svých vlastních chyb.

Vnější bezpečnost, NATO:
Je logicky výhodnější, mít s převážnou většinou sousedních států mírové a spojenecké smlouvy, než proti nim vyzbrojovat armádu a držet jí na hranicích státu v pohotovosti. Pakt o neútočení měl i Stalin s Hitlerem. Nelze však zcela rezignovat na výstavbu vlastní armády a na přípravu obyvatelstva na jednání v krizových situacích. A nelze se nechat pod hesly o spojenectví zatáhnout do agresivních akcí kdekoli ve světě.

Vnitřní bezpečnost:
Situace v České republice je naštěstí v lecčems jiná než ve vyspělých Evropských zločinných sytémech, ale je to dozajista oblast, kde západ doháníme mílovými kroky
Zatím sice můžeme jít do hypermarketu na nákup bez obav, že před ním stojí magor omotaný dynamitem, ale taková situace se může přiblížit v horizontu dvou let, pokud nepřijmeme jednoznačná opatření.
Nedělejme si iluze, že u nás neexistuji NO-GO zóny. Už po roce 1993 jsem se setkal s tím, že policie odmítla jít do bydliště zlodějů, jasně identifikovaných okradeným občanem a zadržet ukradené předměty s tím, že to musí napřed sepsat. Dnes tisícovky policistů buzerují řidiče na silnicích a piráti, kteří úmyslně srazí občana, zůstávají nepotrestáni. Největší korupčník a zloděj ve funkci předsedy vlády Stanislav Gross byl odstraněn (podle některých osob i fyzicky) svým nástupcem ve stranické funkci a ten obdobnému odstranění unikl jen díky Lánskému puči.

Hospodářské politika, daně,:
Hospodářství České republiky prochází od roku 1989 trvalým experimentem. První spočíval v prohlášení o úloze neviditelné ruky trhu a startovní čáře, která ve skutečnosti výrazně zvýhodnila ty, kteří již měli nakradeno. V současnosti na práci poctivých lidí v tomto státě parazituje tlupa politických turistů a rozkradačů, armáda úředníků, kteří bojkotují jakýkoliv pokrok, místo aby mu napomáhali, masa nepřizpůsobivých, či přesněji řečeno velmi přizpůsobivých spoluobčanů a současný estabilismenth by rád tyto skupiny ještě doplnil. Výstižně to nedávno uvedl jeden z bývalých ministrů zdravotnictví: Každý organizmus unese určité množství parazitů. To platí i pro stát!
A všichni tito parazité se mají dobře, i když životní funkce hostitelského organizmu selhávají a životně důležité orgány, což jsou drobní podnikatelé a malé firmy, odumírají. Tito parazité udržují systém, prohlubují jeho krizi ale volí dál jeho udržovatele.
Střední vrstva je prakticky likvidovaná a místo vlastního rozvoje její přislušníci dřou na panském, aby splatili hypotéku. A ti, co dřou na svém, jsou označeni jako že „všeci kradnů“. Existují v podstatě exaktně zjištěná čísla o tom, kolik obyvatel v rámci města či obce je potřeba, aby se uživil obchod s potravinami, trafika, hospoda, lékárna, speciálka se sportovním oblečením, autosalon apod. Pokud je obec nebo místní část obce menší, má provoz takového zařízení blíže k veřejné službě než k lukrativnímu podnikání. Pokud stát a obce dotují velké dopravní firmy kvůli dopravní obslužnosti, musí živnostníkům v podobných situacích vycházet vstříc minimálně poskytováním úlev a nikoliv zvyšovat jejich náklady.

Dotace, investiční pobídky, koruna a euro:
Obecně jsou dotace zrůdný nástroj, který deformuje skutečnou nabídku a poptávku, skutečné ceny zboží i lidské práce. Stát a ani EU nemají a nevytváří žádné prostředky, z kterých by mohli něco dotovat. Každá dotace tedy znamená převedení peněžních prostředků od úspěšných výrobců a poskytovatelů služeb k úspěšným žadatelů o dotace. Lze je tedy využít v zásadě jako zcela mimořádná opatření, zejména v oblastech péče o občany, o životní prostředí, v zemědělství na úhradu mimořádných nákladů, které stát nutí zemědělce vynakládat na již uvedenou péči o životní prostředí, na údržbu krajiny a na bezpečnost potravin.
Odstranění národních měn přechodem na Euro je stejně zrůdný nástroj, který způsobuje další chudnutí chdých států (Řecko, Itálie, Španělsko) a v případě přechodu na Euro i Česko ve prospěch bohatých států jako je Německo a Francie. Znemožní chudým státům ty bohaté dostihnout. Proto o něm lze uvažovat až poté, co se produktivita práce i průměrná mzda ve srovnání s uváděným Německem a Francií nebudou lišit o více než 10%. Transakční náklady dané nutností převodu měn nejsou významné vzhledem k případným negativním důslredkům přijetí Eura a ztráty finanční samostatnosti státu.

Životní prostředí, voda, půda, nerostné bohatství:
Vzduch, voda, přírodní prostředí a nerostné bohatství jsou majetkem příštích generací lidu této země. Jsme povinni je uchovávat pro své děti a vnuky, při jejich využívání dbát na to, aby se nestaly zdrojem nepřiměřených a okamžitých zisků jednotlivců či korporací bez ohledu na budoucnost. Nelze dopustit, aby se ČR stala popelnicí Evropy, a příjemcem odpadů z jiných států a český občan konzumentem nekvalitních, jinde neprodejných potravin.
Zemědělství a navazující potravinářský průmysl musí zajistit pestrou nabídku kvalitních potravin z místních zdrojů. V základních komoditách je potřebné obnovit soběstačnost v potravinách na úroveň, která zajistí potravinovou dostatečnost a dostupnost potravin pro obyvatelstvo i v případech konfliktů či vážných přírodních katastrof a klimatických změn.
V energetice je nutno dosáhnout vyváženého poměru využití jednotlivých zdrojů k zajištění odolnosti přenosových a dopravních soustav. Nikoliv produkovat „solární barony“ neuváženou dotační politikou. Státní rezervy pohonných hmot, plynu a dalších skladovatelných energií ukládat mimo území ČR jen výjimečně a krátkodobě.