Celá ČR
Poslouchám, čtu, dívám se na displej počítače a na obrazovku televize. A nevycházím z údivu. Ekonomičtí analytici, kapitání průmyslu, ministři a předseda vlády. Ti všichni …
admin, 6. 4. 2020 670

Poslouchám, čtu, dívám se na displej počítače a na obrazovku televize. A nevycházím z údivu. Ekonomičtí analytici, kapitání průmyslu, ministři a předseda vlády. Ti všichni nás přesvědčují jak nesmírně nutné je udržet v těchto zlých časech v chodu naši ekonomiku. Vysvětlují nám zleva i zprava že se podniky nesmí zastavit – ty podniky, o kterých ani nevíme komu patří. Neboť jinak by nastala katastrofa.

Ti lidé jako kdyby skutečně věřili tomu, že za pár týdnů přestanou přibývat nemocní, stát vykompenzuje zaměstnancům ušlé mzdy, poskytne podnikům záruky na úvěry a vše opět poběží „as ussual“. Není to pravda, nemylme se. Oni nevěří, protože to nejsou žádní covidioti. Jenom se snaží oblbnout deset miliónů lidí v tomto státě. Jaký mají důvod, proč nám neříkají pravdu?

Každé materiální podnikání je postavené na pěti pilířích: podnikatelský nápad, vývoj výrobku, nákup materiálu a energií, výroba, prodej. Pro financování prvních čtyř pilířů využívají firmy výnosů z pilíře pátého. Jestliže firma krátkodobě nevyrábí, některé náklady se nerealizují (nákupy materiálu a energií). Firma ale nemůže zastavit platby nájmů, odepisování investic, splátky úvěrů a výplaty, byť sníženných, mezd. Trvá li nevýroba delší dobu firma zbankrotuje. Způsobí tím problémy svým věřitelům, především bankám.

Zákazníci, kteří podpírají pátý podnikatelský pilíř podniků jsou trojího druhu. Buď jsou to koneční zákazníci – fyzické osoby nakupující pro svoji potřebu, nebo podnikatelé realizující něčí investice či konečně stát financující své investice z daní občanů. V prvním případě jde například o nákup potravin, ošacení, nového auta nebo stavbu rodinného domku. V druhém případě jde o stavbu nové továrny či nasazení nového konstrukčního software nebo vybudování nových prodejních prostor, případně i akvizici celé konkurenční firmy. V případě státu je to například stavba nových dálnic a železničních koridorů.

Můžeme s jistotou predikovat, že během epidemie i dlouho po jejím (lokálním) odeznění se lidé nepohrnou do nákupů drahých zbytných položek a měsíce, možná i roky se budou soustřeďovat na přežití a nákup toho nejpotřebnějšího. Svoji jistou budoucnost má v tomto modelu zemědělství, potravinářský, farmaceutický, textilní a obuvní průmysl. Prodej všeho ostatního zákonitě násobně klesne.

S realizací nových soukromých investic to bude ještě horší. Investoři jsou dítka náladová a emoce s nimi jen cvičí. Prvotní pobídkou pro investora není vidina zisku ale trend vývoje. V turbulentním světě v jehož některých částech epidemie odezněla a v jiných ještě trvá, budou trendy investicím nepřející a zisk nejistý. Investoři si počkají na lepší časy a mezitím budou cpát své (půjčené) peníze do komodit (zlato, vzácné kovy, ropa, pšenice) a levně nakoupených cenných papírů.

Chybí-li poptávka, je podnikatelům na nic, že je bude někdo ochoten úvěrovat a ještě někdo jiný jim poskytne záruku. Na úvěr, který nebudou stejně schopni splatit z nových prodejů. V řadě případů po určité době, kterou úvěr jen prodlouží, přijde bankrot. Bankrot spustí řetězovou reakci bankrotů dodavatelů a úvěrujících bank. Pokud jim záruku za úvěr poskytne vláda, upadne do bankrotu celý stát. Mnozí ještě stále spoléhají na Čínu její obrovský trh. Marně. Čínu čeká druhá ekonomická krize, horší té koronavirové. Její export totiž patrně spadne o desítky procent.

V takové situaci by pro řadu ekonomických subjektů paradoxně bylo výhodnější na čas přerušit výrobu, ušetřit na materiálu a energiích a nevytvořit na trhu přebytek neprodejného zboží. Automobilky byly (na rozdíl od zdravotnictví) na krizový vývoj zjevně připraveny a jejich reakce – ihned zastavit výrobu – byla příkladná. Mnohé další podniky a jejich zkostnatělí manažeři však nerespektují, že se zásadně mění pravidla. Mimo jiné proto, že jejich majitelé nejsou zdejší a snaží se ne jednat konstruktivně, ale vytlouct ze situace maximum ještě předtím než padnou.

Ve snaze vydělat na neštěstí druhých a strhnout je do dluhové propasti se natahují po záchranné ruce státu. A nejen to. V době, kdy umírají lidé, hrozí státu žalobami za ušlý zisk! A stát si nedovolí stopnout jejich výrobu, byť by byl schopen bez zásadních problémů ufinancovat na omezenou dobu mzdy jejich zaměstnanců. Nemá však na to, aby pokryl ztráty podnikatelů plynoucí z šokově snížené poptávky, které by – byť způsobené standardními tržními mechanismy – vydávaly za vinu státu a soudně je vyvymáhaly.

Toto je pravý důvod, proč česká vláda nemůže zastavit výrobu ve velkých podnicích, jakkoli to má nyní zásadní vliv na šíření epidemie. Ve stejné situaci jsou ostatní vlády západních zemí, které suverenitu svých států už dávno prodaly a pro které je ochrana investic důležitější než ochrana zdraví občanů. Číňané to zvládli protože mohli zastavit ekonomiku. Jejich firmy si totiž nedovolí stát vydírat. To samé platí o Rusech, kteří už včera vyhlásili odstavení průmyslu. My, abychom neplatili vyděračské výpalné, budeme raději epidemii řídit, namísto abychom ji zastavili. Pravil profesor Prymula. Zlatá slova.

 Stanislav Vozka

Zdroj: https://www.prozitrek.cz/je-to-o-poptavce-hlupaku/

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY!

newsletters

Tento formulář je chráněn pomocí reCAPTCHA Google Zásady ochrany osobních údajů | Podmínky služby