Celá ČR
Před několika dny skončilo společné jednání prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina v Soči s představiteli většiny afrických zemí. Toto jednání probíhalo a skončilo ve velké osobní pohodě, …
admin, 11. 11. 2019 118

Před několika dny skončilo společné jednání prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina v Soči s představiteli většiny afrických zemí. Toto jednání probíhalo a skončilo ve velké osobní pohodě, v absolutně uvolněné a přátelské atmosféře účastníků. Položme si otázku proč.

Odpovědí na tuto otázku nalezneme hned několik. Tak tedy:

1. Po koloniálním drancování a ponižování afrických zemí přišla na straně těchto zemí s ohledem na průběh a výsledky jednání víra v lepší budoucnost a s ní i optimismus, že ledy se konečně hnuly.


2. Takto vzniklá naděje je pro africké země velkým impulzem pro jejich další činnost s cílem dosažení jejich modernizace a potřebného rozvoje.


3. Došlo k dohodě o řešení zásadních problémů, jež sužují Afriku, a to:
• bezpečnost Afriky (boj s terorismem a pirátstvím);
• pomoc při elektrifikaci Afriky (dodávky technologie a vyslání odborníků z Ruska);
• zrušení plateb v USD ve vzájemném platebním styku a přechod na jednotný bankovní systém SPFS, což zabrání aplikaci sankcí ze strany USA vůči účastníkům tohoto obchodního a platebního styku;
• pomoc při tlaku na OSN za účelem nastolení reformy OSN a zvýšení významu členských zemí z Afriky v tomto světovém orgánu s přihlédnutím k jejich rostoucímu významu ve světové ekonomice.


4. Afrika je z pohledu své vlastní ekonomiky mladý, leč velmi perspektivní kontinent, a to jak svými surovinovými zdroji či možnostmi v oblasti zemědělství, tak i svým obyvatelstvem, které je v průměru mladé a perspektivní při řádné výchově a vzdělání. Je to současně i velmi perspektivní a rozsáhlý trh pro dodávky různých druhů průmyslových výrobků, energetického a dopravního zařízení, jakož i zařízení pro zpracování surovin a některých druhů spotřebního zboží, které dosud není v zemích tohoto kontinentu vyráběno.

Z obsahu jednání v Soči tedy jednoznačně vyplynulo, že africké vlády mají zájem na spolupráci a pomoci Ruské federace při zajištění bezpečnosti svých zemí a na modernizaci jejich ekonomik, a představitelé těchto afrických zemí a většina jejich obyvatel vůbec neuvažují o nějaké emigraci ze svých zemí, ať již z důvodů válek či terorismu nebo očekávaného nárůstu teploty či sucha. Právě naopak hledají a podle zpráv již i našli pomoc při řešení svých problémů v daných zemích. Neutíkají tedy pod různými záminkami ze svých zemí, naopak usilují o řešení svých místních problémů a hledají za tímto účelem pomoc.

Tato fakta ale ostře kontrastují se zdůvodňováním migračních vln do Evropy prováděným ze strany Bruselu, jakož i vedení členských zemí EU a mainstreamu.

Položme a hned si zodpovězme v souvislosti s vlnami imigrantů do Evropy tedy minimálně tyto další otázky:

1. Z koho se skládají tyto vlny imigrantů?
Vesměs jde o zločince, duševně nemocné osoby či lidi bez poměru k práci, kteří podlehli svodům o bezpracném životě v blahobytu v Evropě, kterých se jejich domovské státy dle slov jejich představitelů rády zbaví.


2. Kdo tyto lidi k emigraci z vlastních zemí verbuje?
Vedení EU a v poslední době především neziskovky, neboť jde o velmi dobře placený „kšeft“ pro ně.


3. Kdo tuto imigraci do Evropy organizuje a financuje?
Vedení EU, Sorosovy fondy a tzv. neziskovky placené nezřídka i z daní občanů jednotlivých členských zemí EU. To vše v rámci globalistických plánů zajišťovaných smluvními dokumenty jako je Agenda 2030, Dublinské smlouvy, Globální kompakt k migraci a uprchlíkům apod., které vnucuje Brusel k podpisu členským zemím EU, příp. je sám podepisuje za členské země. Zainteresována je dokonce i OSN ve své současné pro/globalistické podobě.


4. Proč vedení EU tuto imigraci do Evropy organizuje a spolufinancuje?
Je nástrojem světových globalistů a slouží k realizaci jejich plánů na likvidaci členských zemí EU a na přeměnu jejich národů promícháním s naváženými migranty na novou „světle hnědou rasu“ s průměrným IQ 90, schopnou vykonávat příkazy, leč neschopnou odporu. To vše podle plánů Coudenhove-Kalergiho. Tyto kroky mají za cíl ovládnutí Evropy globalisty, snížení spotřeby jejích obyvatel a tím i jejich životní úrovně a vytvoření podmínek pro rozpoutání občanských válek v Evropě za účelem redukce počtu jejích obyvatel.

Jak se tedy v praxi ukazuje, lidé navážení do Evropy (v praxi často doma považovaní za přítěž) nejsou válečnými uprchlíky, neboť pokud se v jejich vlasti válčí, pak odchodem z nejbližší neválečné země do třetí země ztrácejí statut válečných uprchlíků, či se v jejich domovské zemi vůbec neválčí. A nejsou ani „klimatickými uprchlíky“, neboť není možné, aby jedni lidé stejné rasy museli utíkat ze země před teplem a suchem, zatímco druzí v téže zemi pracovali na závlahách, na kultivaci krajiny, na pěstování plodin, těžbě a zpracování surovin atd.

Z uvedeného je jasné, že imigranti navážení v tak hojném počtu do Evropy rozhodně vůbec žádnými uprchlíky nejsou. Nesplňují k tomu totiž potřebná kritéria, a to ani jako váleční uprchlíci a dokonce ani kritérium účelově nově vytvořeného statutu „klimatického uprchlíka“. A pokud „prchají před teplem“, prchají chybným směrem. Máme-li podle této logiky všichni postupně prchat před teplem na sever, dostaneme se až do Arktidy, kde žádná pevnina není. Jen led, resp. v tu dobu místo něho bude ale jen voda. (Grónsko bude v té době již nepochybně obsazené Trumpem). Klimatičtí uprchlíci by tedy měli prchat na opačnou stranu, tj. na jih, směr Antarktida, když nechtějí důsledkům přechodně se zvyšující teploty Země svým přičiněním čelit. Pak se ale nabízí otázka, co ti uprchlíci vlastně dělají v Evropě.

Položme si proto zásadní otázku, čím tedy tito „uprchlíci“ ve skutečnosti vlastně jsou, když nejsou těmi, za které jsou vydáváni. Odpověď na tuto otázku nebude ale jednoduchá, neboť bude záležet na úhlu pohledu toho kterého tázaného, jak následuje:

Lacinou pracovní silou – v očích zaměstnavatelů, kteří až pozdě pochopí, že jejich představy o odkladu investic do nových technologií a nahrazení našich pracovníků touto lacinou pracovní silou „z dovozu“ je slepou uličkou, na kterou se později nedoplatí (zejména formou navyšovaných daní, neboť tyto dovezené zahraniční „turisty“ bude muset někdo živit, šatit, dávat jim peníze, platit jim vzdělání a zdravotní péči).
Bohatí penzisté na doživotní dovolené – v představách migrantů.
Kanónenfutr – v představách globalistů ale i amerických státních elit v souvislosti s plánovaným napadením Ruska.
Značné početní posílení protivníka – v očích Ruské federace.
Nárůst počtu volebních hlasů k udržení moci a koryt – v představách dosavadních mocipánů v EU i v jejích členských zemích (ovšem jen do doby, než se migranti sami zorganizují a převezmou sami vládu na jednotlivými zeměmi, resp. nad EU, aby zde založili Evropský islámský chálifát).
Obrovská zátěž pro sociální systém v členských zemích EU, který přestane být po naplnění určitého množství těchto dovezených „uprchlíků“ financovatelný a zhroutí se – z hlediska jednotlivých evropských zemí.
Veliká přítěž ekonomická, sociální a zejména bezpečnostní, jakož i ztráta či minimálně výrazné potlačení lidských a občanských práv původních obyvatel evropských zemí ve prospěch migrantů.

A tak by bylo možné ještě dále pokračovat.

Jisté je ale jedno. Tito „uprchlíci“ nejsou zaručeně těmi, za které jsou vydáváni. Nejde přitom o to, že tito pasáci koz a další nejsou ani inženýry ani doktory. Tomu nikdo nemohl věřit od samého začátku. Jde o to, že nejsou žádnými uprchlíky. A proč? Aby organizátoři a spoluinvestoři masového navážení migrantů do Evropy financovaného z daní evropských daňových poplatníků a pachatelé trestné činnosti proti státům a národům Evropy nebyli za svoji činnost trestně postižitelní, snaží se ji takto schovat za činnost na ochranu uprchlíků podle příslušných smluvních dokumentů OSN týkajících se právního postavení uprchlíků (viz přísl. Úmluva a Protokol k této problematice). Na tyto dokumenty proto křečovitě roubují dovoz imigrantů do Evropy v podobě uprchlíků, kterými imigranti přitom v žádné podobě nejsou. Ani v té „klimatické“ ne.

A zatímco budeme díky politikům v Bruselu i v členských zemích EU včetně ČR napadáni, naše ženy a děti znásilňovány, my všichni nuceni vydělávat na vydržování těchto migrantů u nás a náš sociální systém bude díky našim politikům kolabovat, tito politici si budou přidávat opět na platech.

A co my, občané, na to?

Budeme se jen dívat a brblat a následně lomit jen rukama, nebo se budeme řídit příslovím, které razil V. Havel hned počátkem r. 1990, když říkal, že: „součástí demokracie je právo a povinnost každého vzít svůj osud do vlastních rukou“. Jemu se to podařilo znamenitě (viz jeho majetkové restituce atd.). A co my ostatní?

Autor: Jaroslav Tichý

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY!

newsletters

Tento formulář je chráněn pomocí reCAPTCHA Google Zásady ochrany osobních údajů | Podmínky služby