• Úvod
  • Klíčové hodnoty

Tyto hodnoty nám slouží jako kompas, udávající hlavní směr a etické zázemí programu, který nabízíme.

  1. Základním právem člověka je žít ve svobodné společnosti.
  2. Spravedlnost podmiňuje svobodu občana.
  3. Slušnost a morálka určují kvalitu života společnosti.
  4. Kvalitní vzdělání podle schopností, ne ekonomických možností.
  5. Zdraví je to nejcennější co člověk má a proto musí být prioritou státu zdravá populace.
  6. Rodina vychovávající děti je budoucností společnosti.
  7. Předat budoucím generacím kvalitní životní prostředí
  8. Podpora kultury definuje úroveň celého národa.

1) Základním právem člověka je žít ve svobodné společnosti. Ve svobodné společnosti musí být spravedlivě a velmi citlivě nastavena míra solidarity tak, aby měli všichni lidé motivaci ke spokojenému žití v naší krásné zemi.

V zastupitelské demokracii neexistuje skutečně svobodná společnost. Vláda, která by pracovala pro lidi, může být zvolena pouze v systému přímé demokracie. Přímá volba a odvolatelnost vedoucích politiků je jediná možnost, jak je přinutit, aby pracovali pro veřejný zájem. Politici by měli jednoznačně definovat a kodifikovat obranné nástroje a mantinely všem hamižným, vychytralým, nenasytným dravcům, kteří jsou součástí každé společnosti. Bez těchto obranných valů nemůže existovat skutečně svobodná společnost, ale pouze džungle, kde platí právo bohatšího. V této době je stát řízen autokraticky jako „firma“, což má mnoho společného s dobou socialismu, kdy velká část společností vyprodukovaných veřejných statků byla odváděna do RVHP a SSSR (nyní jdou na západ od naší země zahraničním korporacím a Agrofertu). Konkrétním příkladem „firemního řízení“ je vystoupení premiéra v parlamentu, kde bezostyšně před kamerami prohlásil, že jím podepisované dokumenty, rozhodující o budoucnosti naší země ( Globální kompakty) nečetl, ani číst nebude, protože ho nezajímají. Tento způsob řízení státu vede nejen k jeho zásadnímu ochuzování, ale také k likvidaci životně důležitých národních zájmů, které by měli politici hájit především.

Socialismus je dosud pro mnoho lidí sympatická myšlenka, avšak společenský vývoj a krása rozmanitosti života a světa jsou určovány hlavně tím, že jsou lidé rozdílní. Každý člověk je neopakovatelný unikát s vlastní genetickou výbavou, vědomím, nadáním, výchovou, vzděláním a hlavně pracovní pílí a nasazením. Každý jedinec tudíž naplňuje svůj život jiným, jemu vlastním, způsobem. Rovnostářství je scestná myšlenka. Neumožňuje  nadaným a pracovitým jedincům uskutečnění různých výzev a snů. Znemožňuje sebeuplatnění kreativním lidem, kteří jsou tahouny prosperity a technického pokroku a tím vlastně poškozuje i ty méně nadané. Rovnostářství evokuje velkofarmu nosnic, kde je do jejich pevně uzavřených boxů jedním otvorem přiváděna potrava a druhým otvorem vypadávají vejce.  

Skutečně svobodná společnost by ve vlastním zájmu neměla vynucovat rovnost tam, kde evidentně není. Na druhé straně musí být zmírněny dnešní obludně narůstající příjmové rozdíly, které nabourávají sociální smír, bez kterého je každý společenský systém předurčen k zániku. Ve svobodné společnosti musí být spravedlivě a velmi citlivě nastavena míra solidarity tak, aby měli všichni lidé motivaci ke spokojenému žití v naší krásné zemi.

2) Spravedlnost podmiňuje svobodu občana. Skutečná moc se musí posunout od kmotry řízených politiků, od elitou jmenovaných a ovládaných státních zástupců a soudců, k přímo voleným a odvolatelným justičním úředníkům, kteří budou zvoleni lidmi, trpícími současným stavem nespravedlnosti v naší zemi.

Vznik skupiny privatizačních miliardářů, kteří bezpracně získali majetek většinou přestoupením zákona § 128 – „Zneužívání informací v obchodním styku“, vedl k destrukci právního vědomí ve společnosti. Následkem je současná degradace a diskreditace policejně justičního systému, který legalizoval protiprávně nabytý majetek. Konečným výsledkem „reforem“ v justici, je současný stav naprosté zvrácenosti celého systému, v němž se „s úctyhodnými zachází jako s lumpy a lumpové se stali úctyhodnými“. Jde o stav nerovného práva, v němž jsou kritičtí občané stíháni za uplatňování svých mnohdy i ústavních práv, zatímco zločinné elity fungují prakticky beztrestně pod tak zvaným politickým krytím. Pomyslnou třešničkou nad privatizačními zlodějnami byla Klausova amnestie, která vyvinila i těch několik málo obviněných podvodníků. Bohužel i Ústavní soud ji neshledal nezákonnou, resp. nechtěl této do nebe volající sprosťárně zabránit (!). Proč to vše asi? Existují totiž dobře propojené a fungující sítě některých advokátních kanceláří, exekutorských úřadů, insolvenčních správců, ale i soudců a státních zástupců, se zastánci uvnitř ministerstva spravedlnosti. Všichni tito lidé byli dosazeni do svých lukrativních postů politiky, kteří jsou viníky všech privatizačních lumpáren, které měly za následek rozkradení národního majetku, který budovaly generace našich předků.  

Svoboda každého z nás musí končit tam, kde začíná norma. Jednotlivých norem však máme v této zemi tisíce. Tento obrovský normotvorný balík je záměrně neskutečně nepřehledný, neorientují se v něm ani sami zákonodárci. Nebo spíše zákonoprodejci? Naše legislativa je tak rozbujelá a rozkošatělá, že je právo v podstatě nevymahatelné, a proto je iluzorní hovořit o spravedlnosti pro běžného občana! Zákon postihuje pouze ty, kteří nemají peníze na právníky, a naopak očistí zločince, kteří mají „politické krytí“.

Ze tří „nezávislých“ pilířů státní moci, je moc soudní jednoznačně nadřazena. Naprosto plně a bezezbytku rozhoduje, posuzuje i mění výsledky výkonu moci zákonodárné i moci výkonné. Například soudci si sami, jako jediná božsky nadřazená společenská skupina, nepřímo určují platy. Rovnocennost mezi pilíři mocí je totálně znehodnocena.  „Soudní moc“ se stává skutečnou exekutivou v zásadních rozhodnutích, negativně se dotýkajících i našich budoucích generací (např. v ostudných „církevních restitucích“).

Hlavní pilíř politiky p.h. Změna pro lidi je založen na změně tohoto zkorumpovaného právního systému na stav „rovnosti před zákonem“. Začít je třeba změnou Ústavy, volebních zákonů, zavedení všeobecného referenda a možnosti odvolatelnosti politiků v případě, kdy budou jednat proti zájmům většinové společnosti. Razantním zrušením soudcokracie je nutné obnovit důvěru občanů v právo, v objektivitu institucí a přirozenou spravedlnost pro každého občana této země. 

3) Slušnost a morálka určují kvalitu života společnosti. Musíme pochopit, že pokud především neovládneme sami sebe a nepřestaneme přestupovat pravidla, jen co nejsme kontrolováni      a trestáni, pak se nepodaří změnit nic. Svým chováním totiž formujeme další generace a těmi musíme začít.

Demokracie je podmíněna nepsanými, generacemi předávanými a zákonem nevymahatelnými vnitřními pravidly a tradicemi, které řídí vzájemné vztahy mezi lidmi. I ta nejsvobodnější společnost se neobejde bez kostry z pevných mravních zásad, jako slušnost, pravdomluvnost, zodpovědnost, dobrá vůle a empatie. Tyto zásady jsou základním předpokladem jakékoliv rozumné diskuze, tím spíše při hledání optimálního řešení složitých společenských vztahů a problémů. Lháři a nečestní chamtivci, kteří otevřeně sledují sobecké cíle, nebo ti co nejsou schopni konzistentně stát za svými prohlášeními a sliby, musí být eliminováni z důležitých společenských postů. Právo být povolán k řízení věcí veřejných mohou mít pouze lidé, kteří uznají výše uvedené společně sdílené hodnoty a zároveň se jim beze zbytku a svobodně podřídí.

Po roce 1989 panoval optimismus, že zavedení demokracie nám všem automaticky zaručí svobodu, rozvoj a blahobyt. Nikdo z nás si však neuvědomil, že se nejedná o zavádění skutečné demokracie, ale pouze tzv. zastupitelské demokracie (Demokratury- politika a média jsou ovládána systémem, který má zařídit, aby pouze určité názory byly veřejně diskutovány. Důsledkem je, že občané žijí ve společnosti ovlivněné neobjektivními obrazy skutečnosti.  Společným rysem všech demokratur je skutečnost, že většina lidí se v takovém státě domnívá, že žijí ve skutečné demokracii!). Bohužel očekávání se naplnila pouze pro úzkou skupinu lidí navázaných na vychytrálky bez jakýchkoliv morálních zásad, kteří obsadili rozhodující místa moci. Prosadili si ústavu s volebními pravidly a zákony tak, aby tito vyvolení měli dlouhodobě zajištěny pozice rozhodující o veřejných záležitostech. Tak vznikla klientelistická síť, která si svoje postavení upevňuje pomocí hrozby ztráty pracovního místa. Sofistikovanými masmediálními manipulacemi vytváří ze zbytku společnosti stádo závislých „poslušných“ ovcí.

Základním předpokladem vybřednutí z morálního marasmu, ve kterém se naše společnost nachází, musí být společná snaha o rozbití této amorální sítě, mající rysy mafiánské organizace. Bohužel to bude boj velmi obtížný, protože celá naše společnost je touto sítí prorostlá jako dřevomorkou, na všech úrovních řízení státu. Stojíme proti zájmům enormně bohatých a mocných, kteří udělají cokoliv, jen aby si svoje majetky a výhody uchovali.

Co s tím tedy dělat? Nejlépe se aktivně zapojit v boji proti té hydře, která nás všechny vysává. Na každý pád aspoň jít k volbám a nevolit žádnou ze zprofanovaných parlamentních stran, které jsou odpovědné za morální stav naší společnosti. Volit jen osobnosti se zachovalou morální integritou, které v minulosti prokazatelně pracovaly pro společnost. Naši důvěru si zaslouží pouze ti, kteří jsou schopni vyhrát vnitřní osobní souboj se svým horším já a zachovají preferenci veřejného zájmu. Vzhledem k intenzivním masmediálním manipulacím je nutno si před volbami dát tu práci, sednout k počítači a vyhledat informace o alternativních stranách a hnutích, které mají na svých webových stránkách uveden program a životopisy svých členů.

Zároveň však musíme pochopit, že pokud neovládneme sami sebe a nepřestaneme přestupovat pravidla, jen co nejsme kontrolováni a trestáni, pak se nepodaří změnit nic. Svým chováním totiž formujeme další generace a těmi musíme začít. Neprodleně bychom měli zapracovat do učebních osnov základních škol etiku. Je reálný předpoklad, že systematickou kultivací přirozené dobroty dětí doma i ve škole, se z nich v dospělosti stanou lidé, kteří budou z vlastní vůle usilovat o vyšší životní hodnoty. Je to na dlouhý běh, ale je to jediná cesta k pozvednutí stavu morálního vědomí naší společnosti.

4) Kvalitní vzdělání podle schopností, ne ekonomických možností. Stát by měl být garantem kvality vzdělávacího procesu a vysoké vzdělanosti národa. Školy by neměly být privátním byznysem!

Kvalitní školství je základní podmínkou svéprávné společnosti. Nechceme-li v Evropě hrát roli pouze pomocné síly nebo „služek a kočích“ jako za Habsburků, musíme přednostně dbát o školský systém, vzdělanost, vědu, inovace a pracovitost. Bez dlouhých diskuzí a studia srovnávacích tabulek, lze prokázat upadající úroveň našeho školství položením několika jednoduchých otázek absolventům středních a dokonce i vysokých škol. Historie či základní data přírodních věd, většině lidí dnes nic neříkají, nemluvě o zoufale chabé jazykové výbavě obyvatelstva. Přímým důsledkem absence všeobecných znalostí, nutných pro vytvoření si vlastního názoru, je naše snadná ovlivnitelnost mediálními masážemi. To také souvisí se stavem naší ekonomiky, která je jako v koloniích založena na nekvalifikované práci s nízkou přidanou hodnotou v montovnách zahraničních vlastníků. Musíme přerušit snahu „elit“ o další snižování úrovně vzdělanosti naší populace zaváděním tzv. „inkluze“ mentálně retardovaných. Jediným důvodem tohoto opatření je pokrytecká snaha EU o vzdělání etnika, které o to již 550 let nestojí.

Moderní doba přináší zahlcení informacemi. Tradiční znalosti a dovednosti v budoucnu nebudou stačit, protože je nahradí roboty. Výhodou člověka oproti počítačům je abstraktní myšlení, kreativita a schopnost nerutinní práce. Proto se školská reforma musí přestat připravovat na „minulou válku“ a začít směřovat ke schopnostem práce s informacemi, ke kritickému a kreativnímu myšlení, k novým postupům a k práci v týmu. Proč se v této situaci nepoučit u sousedů – přestat vymýšlet vymyšlené? Finsko s jeho vzdělávacím systémem je dáváno za příklad celosvětovému školství. Střední či učňovskou školu absolvuje 95 % finských studentů. Učitelé mají podobný status a platy jako lékaři či právníci. Finské školy jsou plně financovány státem. Ve všech Finských vládních agenturách, zaměřených na školství, jsou jen odborníci-pedagogové, nikoliv političtí kariéristé či tzv. manažeři, atd…

Tvar Gaussovy křivky mentálních kapacit populace je existující fakt. Proto je naprosto scestné akceptovat pomýlenou snahu o co největší počet tzv. vysokoškoláků. Pro udržení kvality absolventů, by měli být na vysoké školy přijímáni jen studenti, kteří „na to mají“, i když je to škola soukromá. Nelze dále tolerovat vyhazování prostředků na financování převážně privátních škol, které produkují nedovzdělance, kteří dostanou za peníze „diplom“, a jako nezaměstnatelní nastupují na úřad práce nebo do různých neziskovek. Jednoduchým opatřením, jak zvýšit kvalitu absolventů škol, je omezení státních dotací privátním školám, které většinou slouží víceméně jako penězovody ze státního rozpočtu pro vlastníky těchto škol. Počet privátních VŠ by se zredukoval a přežily by pouze kvalitní, za které by si majetní rádi zaplatili, pokud by se z jakýchkoliv důvodů nedostali na státní školu.

Stát by měl být garantem vysoké kvality vzdělávacího procesu a tím vzdělanosti populace. Školy by neměly být, tak jako ve výše zmíněném Finsku, privátním byznysem! Pokud má být snaha o naši identitu a budoucnost národa úspěšná, musíme v nastupující 4. průmyslové revoluci nabídnout okolnímu světu nápad, myšlenku, prostě kvalitu. Něco, čím může vyniknout i nepočetný národ.

5) Zdraví je to nejcennější co člověk má a proto musí být prioritou státu zdravá populace. Cílem našeho snažení je zdravotní systém, který bude solidární, přístupný pro všechny občany, ekonomicky vyvážený a opírající se v prvé řadě o státem garantovanou zdravotní péči.

Zdravotnictví zatím funguje pouze díky obětavé a mnohdy nezištné práci zdravotníků. Nemocní zatím ve větší míře nepocítili důsledky krize, do které se zdravotnictví propadá. Náš systém obsahuje prvky státně řízeného zdravotnictví, především zákonnou povinnost občanů platit zdravotní daň, tzv. pojištění, bez řádné kontroly hospodaření s těmito prostředky. Výdaje na zdravotnictví meziročně stagnují. Jde cca o 320 mld Kč, z kterých je minimálně 20% vyváděno do privátních kapes. Na zdravotní péči se živí 7 zdravotních pojišťoven s tisíci úředníky. Smlouvy mezi pojišťovnami, zdravotními zařízeními a dodavatelskými firmami jsou, přes impotentní opatření MZd, prakticky stále obchodním tajemstvím. Přičemž zdravotní pojišťovny stále nemají povinnost platit za stejné výkony různým zařízením stejně! Po volbách v r. 2010 se dostali k moci kapitálově velmi silné zájmové skupiny, které se již nepokrytě snaží zprivatizovat zdravotnictví. V zemích, kde soukromý sektor ovládl zdravotnictví, například v USA, je cca 30% obyvatel nepojištěných, a zdravotní systém je velmi drahý a neefektivní.

Základním předpokladem šťastného a spokojeného života je být zdravý. Cílem zdravotní politiky státu by měla být zdravá a prosperující společnost lidí, kteří budou mít jistotu zajištění zdravotní péče i v případě úrazu a vážných onemocnění, bez strachu o zruinování své rodiny. Péče o zdraví by měla být nejen garantovaná státem, ale také odpovědností každého z nás.

K naplnění výše uvedených cílů je nutná reforma současného zdravotnictví. Je nutno přehradit penězovody, kterými jsou vyváděny naše povinné zdravotní daně do kapes podnikavců ve zdravotnictví. Na základě důkladných analýz reálné potřeby distribuce zdravotní péče, je nutno dotvořit funkční síť zdravotnických zařízení, včetně specializovaných center tak, aby všichni plátci zdravotního pojištění měli srovnatelné podmínky a dostupnost čerpání zdravotní péče, což považujeme za základní občanské právo.

Financování zdravotní péče musí vycházet z tradičního principu sociální ekvity. Je to jeden ze základních bodů programu WHO „Zdraví pro všechny – rovnost, spravedlnost- rovný stejný přistup k léčbě a aplikaci všech potřebných medicínských postupů pro pacienty všech sociálních skupin bez ohledu na jejich schopnost či sociální postavení“. Naší ambicí je vytvoření zdravotního systému, který bude solidární, přístupný pro všechny občany, ekonomicky vyvážený a opírající se v prvé řadě o státem garantovanou péči. Počítáme pouze s možností přiměřené spoluúčasti a využití komerčního připojištění na hotelové služby, eventuelně na vyšší míru svobodné volby zdravotního zařízení.

Výsledkem by mělo být zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a demokraticky fungující zdravotnictví s razantním snížením spoluúčasti důchodců a rodičů dětí.

6) Rodina vychovávající děti je budoucností společnosti. Tradiční rodinu nepovažujeme za anachronismus, ale naopak za základní podmínku pro reparaci morálně a fyzicky devastované  společnosti.

Souhlasíme s definicí rodiny podle Jozefa Výrosta: „Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu společensky žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoj k personálnímu okolí, k sobě samému i společnosti obecně.“

Česká společnost se po roce 90. krátkozrace zadlužuje. Nejen v penězích, ale hlavně ve snížení porodnosti. Tento fakt je vážnější než dluh v penězích. Přitom onen finanční dluh je současnou politickou reprezentací považován za důležitější, protože nedostatečně prosazuje efektivní prorodinná opatření, o kterých stále jen mluví. Na snížení porodnosti se podílí několik faktorů, které je potřeba urychleně řešit.

  • Rychlý přechod ke společnosti konzumního typu a pokušení mít se dobře co nejrychleji, nejlépe hned. Vidina zlatého telete hraje v životech mladých lidí tak významnou roli, že část se již během studia rozhodne, že se nebudou ženit či vdávat a soustředí se na budování osobní kariéry.
  • Současná společnost je vůči rodině v jistém smyslu nepřátelštější než minulý režim.
  • Ekonomiku zajímá pouze zdravá vzdělaná pracovní síla v produktivním věku připravená      k prodeji na trhu práce. Kde se ta síla vezme, vlastně nikoho nezajímá.
  • Vychování 1 dítěte dnes na přímých nákladech stojí cca 1 160 000 Kč! A mladí to ví.
  • Objektivně dochází ke snižování plodnosti populace. Porodnost v ČR je hluboko pod hodnotou nutnou k zachování alespoň současného počtu obyvatel, to znamená, že náš národ vymírá.

Jsme názoru, že je nutné přestat strkat hlavu do písku a urgentně zavést účinná prorodinná opatření k zachování aspoň přirozené reprodukce našeho národa. Jsme zásadně proti pokusu západního souseda snažit se řešit úbytek obyvatel imigrací hodnotově, ekonomicky, vzdělanostně a kulturně naprosto nekompatibilních obyvatel Afriky a Asie (s vysokou porodností). Současný pokus o řešení demografických problémů v Evropě imigrací, bude znamenat zánik národů a kulturních hodnot Evropy. Našich potomků a Česka jako státu s malým počtem obyvatel se to týká o to palčivěji. (!)

Míra rozvodovosti v Evropě atakuje 50%. Až 40 % dětí se rodí nesezdaným párům a ty také málokdy zůstávají spolu po celou dobu vyrůstání dítěte. Přibývá dvojic, které žijí bez dětí. Vzhledem k námi uznávané definici rodiny je nutné se snažit zvrátit tento vývojový trend a vrátit se k rodině složené z mámy, táty a jejich biologických potomků. Tradiční rodinu z tohoto pohledu nepovažujeme za anachronismus, ale naopak za základní podmínku pro reparaci morálně devastované společnosti.

7) Předat budoucím generacím kvalitní životní prostředí, lesy ve kterých budou zdravé stromy, čistou vodu zbavenou jedů a pesticidů,  nevyčerpanou půdu pro soběstačné zemědělství a nevyrabované nerostného bohatství.

Současný stav vládnutí a dohadování politiků o dotace připomíná predátory stojící nad kořistí. Urvi, co můžeš a rabuj, pokud je co. Pojem „udržitelný rozvoj“ je zneužíván k zakamuflování penězovodů do firem různých kamarádů a kamarádíčků, profit pro veřejný sektor je však minimální.

Příkladů je nesčetně. Dva za všechny. Ovzduší na Ostravsku a Karvinsku je jedno z nejhorších v Evropě. Dr Šrám a jeho spolupracovníci z AV ČR exaktně prokázali nejen poškozování zdraví dětí, ale již i jejich genetické výbavy před narozením. Politici MS kraje místo aby razantně využili všech zákonných možností ke zlepšení situace, tak se jen líbivými řečmi snaží uchlácholit obyvatele, že se budou problémy zabývat. Přičemž nejsou schopni zajistit finanční prostředky k autentické studii monitoringu kvality ovzduší a zdravotního stavu zdejší populace, nezbytné k hledání nástrojů pro účinný zásah a řešení příčin. Začátkem devadesátých let byla podobná studie provedena v Severočeském kraji- Program ozdravění životního prostředí a navazující „Program Teplice“, a to i ve spolupráci s Polskem. Tenkrát na to ještě finance byly a hlavně ministrem pro životní prostředí nebyl bývalý ředitel jedné z největších chemiček v Severočeském kraji, tak jako například dnes.

Další příklad: současná skládka odpadů s názvem laguny OSTRAMO vznikla ukládáním odpadu z rafinérské výroby zahájené v Ostravě na konci 19. století. Od roku 1965 zde byl ukládán též odpad z regenerace upotřebených mazacích olejů z celé republiky. Laguny jsou v bezprostředním sousedství rozsáhlého sídliště téměř v centru Ostravy. Z důvodu havarijních úniků látek z lagun a negativního vlivu na životní prostředí bylo rozhodnuto vládním usnesením č. 626 z roku 1996 (!) o převzetí ekologické zátěže státem. Sanace těchto lagun je odstrašujícím příkladem. Výsledek – laguny i po 20 ti letech od převzetí státem nadále obtěžující okolí.

Po převratu v r 89 politici myslí především na to, jak veřejné prostředky „odklonit“ směrem ke svým soukromým a skupinovým zájmům. Bohužel možnosti našeho státního území a našeho přírodního bohatství nejsou nevyčerpatelné a přístup k nim by neměl být ideologický a měnící se s každou novou vládní garniturou.

Měli bychom se ve spolupráci hlavně s vědeckou obcí shodnout na limitech našeho území a na racionálním využití přírodního bohatství, které jsme zdědili po svých předcích. Nesmíme se dále chovat, jako bychom měli vše spotřebovat pro sebe, ale naopak se je snažit zachovat nebo zmnožit pro naše děti a vnuky. V žádném případě se nesmí nerostné bohatství země stát předmětem zisku pro zahraniční firmy. Při využití výsledků vědy a výzkumu musí tento závazek na sebe vzít politici napříč spektrem, úředníci, podnikatelé i každý z nás.

8) Podpora kultury definuje úroveň celého národa. Je nutné investovat do české kultury tak, aby v dnešním komercionalizovaném prostředí, mohli být produkovány naše televizní pořady, filmy, literatura, divadla, hudební tělesa a lidové školy výtvarného a múzického umění atd.

Wikipedie: „…kultura je to systém všech významů, činností a vzorců chování, které si člověk osvojuje jako člen společnosti, kde se tato kultura pěstuje a předává“.

Po rodině a vzdělání je kultura třetím pilířem civilizací. Zatímco vzdělání pomáhá civilizaci obstát v konkurenci s jinými civilizacemi, kultura napomáhá intelektuálnímu rozvoji společnosti  v oblasti výtvarných a múzických umění, poezie, literatury a architektury. Tento třetí pilíř je nezbytný také pro uchování jazyka, rozvoje a zachování občanských práv a v neposlední řadě pro místně příslušné uvědomění si kulturně historické identity obyvatel.

Kultura pomáhá uchovávat určení národů, jeho začátky, historii, úspěchy i neúspěchy. Je základem jejich budoucnosti v podobě kulturních odkazů (v Evropě je to odkaz Bible, Desatera). Pokud dojde k likvidaci kulturního pilíře, civilizace ztratí paměť své vlastní historie, což povede     k zániku a přejímání cizích hodnot a kultur.

Proč tento obecný úvod? V Evropě zmíněný úpadek známe pod názvem „multikulti obohacování“. V současné době jsme svědky muslimské imigrace do EU, jako cílené, chtěné, plánované likvidace národních kultur tzv. křesťanské Evropy. Součástí tohoto procesu je amerikanizace a anglikanizace mládeže, podpora cizích kultur nejen v komerčních, ale i ve veřejnoprávní televizi, podpora vzdělávacích pořadů o multikulturní inkluzi, upozadění národní kulturní identity a vlastenectví v médiích, vytěsnění české literatury z podvědomí mládeže atd.

Jak civilizace, tak i národy jsou organismy, u kterých pokud selže obranyschopnost, nedejbože jejich vlády přímo podporují zhoubný samolikvidační proces, tak zkrátka zahynou.

Našim posláním je zachování existence českého národa, potažmo české kultury i pro naše potomky. Proto musíme podpořit rodiny s dětmi. Zabránit desintegraci vzdělávacího systému inkluzí mentálně zaostalých, narušujících vzdělávací proces. Systematicky podpořit českou kulturu tak, aby v dnešním komercionalizovaném prostředí, s relativně malým publikem, mohli být produkovány naše televizní pořady, filmy, literatura, lidové školy výtvarného a múzického umění atd.

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY!

newsletters

Tento formulář je chráněn pomocí reCAPTCHA Google Zásady ochrany osobních údajů | Podmínky služby