Celá ČR
Jana Kunšteková Zdroj17. 9. 2019, iPrimaPoslanci Evropského parlamentu tento týden svedou bitvu o možnost patentovat odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo jejich vlastnosti. Zákaz jejich patentování …
admin, 18. 9. 2019 283

Jana Kunšteková Zdroj
17. 9. 2019, iPrima
Poslanci Evropského parlamentu tento týden svedou bitvu o možnost patentovat odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo jejich vlastnosti. Zákaz jejich patentování už sice obsahuje Úmluva OSN o biologické rozmanitosti, její prováděcí protokoly a Evropská patentová úmluva a její prováděcí protokoly. Evropský patentový úřad však v rozporu s nimi udělil patent na jednu odrůdu rajčat, specifické protirakovinné vlastnosti nové odrůdy brokolice a nyní jedná i o patentování pepře. Ve hře jsou miliardy eur pro nadnárodní korporace usilující o získání patentů a ovládnutí trhu s osivem. A pro spotřebitele reálná hrozba zdražení potravin.

Zabývat se tímto problémem přiměl Evropský parlament holandský europoslanec Jan Huitema (VVD), který je v civilu ovocnářem. Na zasedání Zemědělského výboru Evropského parlamentu 4. 9. 2019 se mu podařilo dostat na program jednání otázku postoje EU k tomuto problému. Evropská komise se má jménem EU vyjádřit nejpozději do 1. 10. 2019, kdy problém bude řešit Správní rada Evropského patentového úřadu. EU jako celek sice není smluvní stranou Evropské patentové úmluvy, kterou byl založen Evropský patentový úřad. Členy Evropské patentové organizace jsou však všechny členské státy EU. Kromě nich však ještě též ostatní země na evropském kontinentu jako Švýcarsko, Norsko, Rusko nebo Turecko. Působnost organizace, která je na EU nezávislá, sahá od Atlantiku po Tichý oceán a od Severního moře až po nejjižnější ostrov moře Středozemního.

Právní džungle

Problém vznikl kvůli složitosti mezinárodního práva. Většina zemí světa je dnes smluvní stranou Pařížské Úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1881. Existují však výjimky. Patří mezi ně např. nejlidnatější země světa Čína. V zemích, které Pařížskou úmluvu podepsaly a ratifikovaly však platí, že každý vynálezce má právo nechat si patentovat svůj vynález. V roce 1967 byla sice zřízena zvláštní úmluvou podepsanou ve Stockholmu Světová organizace duševního vlastnictví. Neexistují však žádná celosvětově platná pravidla pro patentování. Pařížská úmluva i přes všechny novelizace uznává právo smluvních států upravit si pravidla pro patentování podle svého. Každý stát má tedy v této oblasti svoji vlastní legislativu. Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO), jejímž sídlem je Ženeva, je pouze jakýmsi koordinačním centrem, které předává informace o patentech mezi členskými státy. Patenty jsou však platné vždy pouze pro území státu, v němž byly přihlášeny a příslušným úřadem zaregistrovány. Podle Pařížské úmluvy má vynálezce, který svůj objev přihlásil jako první právo na přednostní zapsání i v ostatních členských státech WIPO. Pokud chce užívat patentové ochrany, a mít možnost prodávat na svůj vynález licence po celém světě, musí si vyřídit patent ve všech zemích a v každé zemi zaplatit příslušnému patentovému úřadu poplatek. Pokud tak v některé zemi neučiní, na jeho trhu se nemůže ničeho domáhat.

Výjimkou jsou evropské země, které si v roce 1991 zřídily společnou Evropskou patentovou organizaci (EPO). Evropskou patentovou úmluvou byl zřízen Evropský patentový úřad se sídlem v Mnichově. EPO zajišťuje nejen výměnu informací mezi členskými státy, ale vydává i Evropský patent. Fakticky jde o sadu národních patentů všech zemí, které jsou jeho členy. Přihlášku svého objevu může vynálezce podat u kteréhokoli národního patentového úřadu, jako je u nás Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Pokud k žádosti připojí dodatek, že zároveň žádá o vydání evropského patentu a zaplatí poplatky i pro ostatní státy, tak mu je prostřednictvím evropského úřadu vydán patent pro celou Evropu. Evropské země se pokusily patentovou úmluvou sjednotit i nejen proceduru vydávání patentů, ale i pravidla pro to, co lze patentovat.

Privatizace přírody

Evropská patentová úmluva už od začátku obsahuje v článku 53 zákaz patentování plemen zvířat a odrůd rostlin. Dává však možnost patentovat biotechnologický postup, který umožňuje vznik nové odrůdy rostlin. Tato zásada je převzata z Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, která byla sjednána na Konferenci OSN o životním prostřední a rozvoji v brazilském Rio de Janeiru.

„Plemena zvířat i odrůdy rostlin jsou výsledkem přírodního vývoje. Člověk jejich podobu sice může šlechtitelskými metodami částečně ovlivnit, ale většina vlastností rostlin i zvířat je dána od přírody a vznikla během milionů let přirozeného vývoje. Téměř všechny státy světa tento fakt uznávají a kodifikovaly jej do Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti.“, vysvětluje národní koordinátorka Centra pro genetické zdroje Věra Mátlová z Výzkumného ústavu živočišné výroby. Téměř celý svět – rozhodně všechny evropské země se podle ní shodli na tom, že přírodní zákony a výtvory nelze patentovat a jsou předmětem celosvětového dědictví. „Je to jako s gravitací, kterou objevil Isaac Newton. Voda stejně jako jiné předměty padají k zemi. Tak to stvořila příroda. To si nikdo nemůže přivlastnit papírem od nějakého úřadu, a vybírat licenční poplatky od všech, kteří ke svému prospěchu využívají gravitaci, protože ten jev tu byl už před jeho popsáním Newtonem. Získat patent však lze na způsob využití tohoto přírodního jevu. Třeba na vodní elektrárnu, která určitým způsobem využívá kinetické energie vody padající z přehradní hráze k výrobě elektřiny.“, vysvětluje Mátlová. U šlechtitelství se podle ní všechny evropské země a většina světových zemí shodli na tom, že patentovat lze pouze způsob, jakým lze laboratorně – metodou umělých úprav DNA, dosáhnout vzniku nové odrůdy s určitými zvláštními vlastnostmi. Třeba vyšší odolnosti nebo úplné rezistence proti škůdcům.

Některé země jako USA Úmluvu o biologické rozmanitosti nepodepsaly. Na jejich území je tak nadále možné získávat patenty na vyšlechtěné odrůdy rostlin a plemena zvířat. Nadnárodní korporace, kterým se touto cestou podařilo získat americký patent se jej následně snažily cestou WIPO a přes Světovou obchodní organizaci (WTO) rozšířit i do dalších zemí. Jejich postup vzbudil bouři nevole nejen ze strany zemědělců, ale i vědců, kteří se zabývají šlechtěním. V reakci na nebezpečí vzniku monopolů na osiva a z toho plynoucího rizika růstu cen potravin téměř všechny země světa v roce 1993 sjednaly k Úmluvě o biologické rozmanitosti na konferenci v japonské Nagoji dodatkový Protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání. Protokol zpřísnil zákaz patentování plemen živočichů a rostlinných odrůd i o zákaz patentování jejich vlastností. Striktně vymezil, že povolení patentování biotechnologických postupů (laboratorní úpravy DNA) se nevztahuje na odrůdy a plemena vzniklá „klasickou cestou křížení a selekce, kterou objevil už zakladatel genetiky Gregor Mendel.

Který právní předpis má přednost?

Jako překážku pokusům o rozšíření amerických patentů nadnárodních firem do jiných zemí cestou mezinárodních smluv o ochraně duševního vlastnictví navíc Nagojský protokol výslovně stanovil, že nad genetickými přírodními zdroji na svém území jsou výhradními pány národní státy. Ty si mají ve své legislativě stanovit pravidla pro genetiku a v této oblasti nemusí brát v potaz starší ustanovení mezinárodního práva v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví. Všechny evropské země jej podepsaly a ratifikovaly a jsou tudíž jimi právně vázány.

Evropské země se však rozhodly části této své suverenity vzdát ve prospěch Evropské patentové organizace. A tím vznikl prostor pro další právní spory. V roce 2014 úředníci Evropského patentové úřadu velmi „svérázně“ vyložili ustanovení článku 53 Evropské patentové úmluvy, která zakazuje patentování odrůd rostlin a plemen zvířat, ale povoluje patentování metody jejich vyšlechtění, a vydali patent na brokolici se zvýšeným obsahem protirakovinných glukosinulátů. Už tehdy způsobilo rozhodnutí EPO velký odpor nejen zemědělců, ale i šlechtitelů. „Problém s patenty na odrůdy rostlin je v tom, že omezují další šlechtění. Nikdo jiný kromě držitele patentu nesmí bez jeho souhlasu odrůdu dále šlechtit a rozvíjet. To zásadním způsobem omezuje výzkum a vývoj nových odrůd.“, vysvětluje ředitel kanceláře Ústředního zkušebního a kontrolního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) Jaroslav Juřica.

Cesta k otrokářství

Podle expertky na evropské a mezinárodní zemědělské právo z Agrární komory ČR Jarmily Dubravské patentování rostlin vede k monopolizaci trhu s osivem. „V USA, kde lze patentovat odrůdy rostlin a plemena zvířat, je většina trhu s osivy ovládána třemi firmami Bayer-Monsanto, Du Pont a Syngenta. Z amerického trhu téměř vymizela nepatentovaná osiva, což americké farmáře uvrhlo do prakticky otrockého postavení.“, varuje Dubravská. V praxi to podle ní funguje tak, že nadnárodní korporace prodá farmáři osivo, ale jen pod podmínkou, že se smluvně zaváže jí prodat veškerou úrodu. Nesmí si nic nechat na příští osetí. Obří firmy navíc diktují nejen ceny osiva, ale přivlastňují si i většinu zisku z prodeje úrody. „Od farmářů kupují výpěstky za cenu, kterou si sami určí a dál ji prodávají na trhu za cenu, která je podstatně vyšší. „Vzhledem k tomu, že trh ovládají 3 firmy nelze mluvit o konkurenci, ale o nebezpečném oligopolu“, upozorňuje Dubravská.

Ještě horší je podle ní situace v Indii, která neratifikovala Nagojský protokol. „V Indii si nadnárodní korporace najímají tisíce detektivů a sbírají bez souhlasu farmářů na jejich polích vzorky. V laboratořích pak zkoumají, jestli neobsahují stopy DNA z odrůd, které mají korporace patentovány. Pak vyvolávají soudní spory při nichž požadují od farmářů odškodné v řádech milionů dolarů. A to i v situacích, kdy se DNA na pole malého farmáře nedostala zasetím patentované odrůdy, ale přenosem pylu větrem. Což farmář nemůže nijak ovlivnit.“, vysvětluje Dubravská. V Indii podle ní kvůli tomu v posledních letech rapidně roste zadluženost zemědělců kvůli vysokým nákladům na drahé soudy. Tisíce z nich ročně spáchají sebevraždu.

Úředníci s diplomatickou imunitou

Nespojenost zemědělců a vědců s udělením patentu na brokolici Evropským patentovým úřadem se odrazila i v politické sféře. Evropský parlament v roce 2015 vydal rezoluci, kterou vyzval Evropskou komisi k úpravě patentového práva EU aby znemožňovalo patentování odrůd a plemen vzniklých přírodní cestou nebo šlechtění klasickými metodami selekce a křížení. „Evropský parlament sám moc udělat nemůže. Právo zákonodárné iniciativy má v EU pouze Komise.“, vysvětluje bývalý náměstek ministra zemědělství a nyní člen zemědělského výboru europarlamentu Martin Hlaváček (ANO). Hlavní problém je však podle něj v tom, že právní úprava ochrany duševního vlastnictví šlechtitelů v EU musí respektovat všechny mezinárodně právní závazky členský států EU. „Unie má svoje směrnice a nařízení, které kopírují Evropskou patentovou úmluvu i Úmluvu OSN i biodiverzitě a jejich prováděcí protokoly.“, vysvětluje Hlaváček. Europarlament se proto v roce 2015 zmohl pouze na rezoluci, kde odmítl postup EPO a požádal Komisi, aby se pokusila s tím něco udělat. Komise se zmohla rovněž jen na písemný protest bez právního účinku. Mediální pozornost, kterou to vyvolalo, však způsobila, že se mezi tím „zmátořili“ ministři zemědělství zemí EU. Na svých kolezích, kteří ve vládách mají na starosti patentové právo si vynutili, že na Konferenci smluvních stran EPO byl v roce 2017 k patentové úmluvě schválen dodatek, který striktně zakazuje patentování nejen odrůd a plemen, ale i jejich vlastností. Ministři změnou patentové úmluvy navíc výslovně zakázali patentovat i klasické způsoby šlechtění jako selekce a křížení.

Úředníci EPO si však ani poté „nedali pokoj“. V roce 2018 v případě dalších dvou plodin vyšli vstříc nadnárodním korporacím a vydali patenty na klasickou metodou vyšlechtěné odrůdy. „Problém je asi také v tom, že podle Evropské patentové úmluvy mají úředníci Evropského patentového úřadu diplomatickou imunitu. Kdyby si něco takového dovolil úředník národního patentového úřadu, tak by čelil velkému zájmu policie a orgány činné v trestním řízení by důkladně zkoumaly, zda náhodou v poslední době nápadně nezbohatl.“, upozorňuje bývalý ministr zdravotnictví a dnes poslanec zemědělského výboru Evropského parlamentu Ivan David (SPD). U úředníků mezinárodních organizací jako EPO je podle něj jakékoli zkoumání bankovních účtů a předvolání na polici zcela vyloučeno. „Toto mimořádně privilegované postavení, které prakticky zaručuje beztrestnost, může svádět k trestné činnosti.“, varuje David.

Vyhoďte ty co patent udělili!

Podle europoslance Hlaváčka, jež je členem stejné frakce Renew Europe jako Jan Huitema, který problém dostal na program jednání europarlamentu, se europoslanci tento týden pokusí zmocnit Komisi nejen k tomu, aby písemně protestovala, ale aby navrhla i změny směrnice EU 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů. „I za cenu, že by se směrnice měla dostat do rozporu s rozhodovací praxí EPO. Už dnes nejsou podle této směrnice patentovatelné odrůdy rostlin a plemena zvířat a v podstatě biologické způsoby pěstování rostlin a chovu zvířat, jako selekce a křížení.“, upozorňuje Hlaváček. EU i EPO jsou podle něj dvě mezinárodní organizace, které jsou rovnocenné. „Ani jedna není nadřazená druhé, takže máme právo si zvolit svoji cestu ochrany evropských zemědělců.“, konstatoval europoslanec Martin Hlaváček.

Europoslanec David chce jít ještě dál. „K návrhu rezoluce kolegy Huitemy předložím doplnění, kterým by v případě schválení, Evropský parlament vyzval Rady ministrů zemědělství a konkurenceschopnosti, aby zorganizovaly zásah členských států EU ve Správní radě EPO.“, řekl David. Správní rada je nejvyšší orgán úřadu, který má pravomoc řešit spory. „Je nutné, aby si členské státy EU ve správní radě vynutily anulování nelegálně udělených patentů. V případě nutnosti i cestou svolání mimořádné ministerské konference EPO, která může změnit nebo doplnit Úmluvu.“, řekl David. S tím, že je k tomu hodlá svým pozměňovacím návrhem vyzvat. „To co se stalo je důvodem k odvolání ředitele EPO a vyhození všech, kteří se na nelegálním udělení patentu podíleli.“, konstatoval europoslanec Ivan David.

Jako za Hitlera

Podle předního českého experta ne mezinárodní právo prof. Oskara Krejčího se EPO jednoznačně dopustil porušení mezinárodního práva. „Mezinárodní smlouvy jsou nadřazené vnitrostátní právní úpravě. Existuje však hierarchizace mezinárodního práva. Úmluvy OSN, jako je ta o biologické rozmanitosti, jsou nadřazené regionálním smlouvám jako je Evropská patentová úmluva.“, vysvětluje Krejčí. Regionální nadnárodní organizace jako EU nebo EPO jsou přitom podle něj povinny respektovat mezinárodně právní závazky svých členských států. V případě Nagojského protokolu jsou smluvními stranami nejen všechny členské státy, ale i EU jako celek. Jde o součást práva EU. „Hlavní však je, že smluvní stranou Nagojského protokolu jsou i všechny členské státy EPO.“, upozorňuje Krejčí. Podle něj v právu platí zásada, která neumožňuje výkladem právního předpisu podstatným způsobem změnit jeho obsah. „Tak je to zakotveno i v Evropské patentové úmluvě, stejně jako ve všech mezinárodních smlouvách.“, připomíná Krejčí. Změna práva cestou výkladu, který je v rozporu s textem předpisu, je podle něj typickým způsobem práce diktatur jako bylo nacistické Německo.

Lepší způsob ochrany duševního vlastnictví šlechtitelů

Z postupu EPO není nadšená ani bývalá senátorka a dnes poslankyně Zemědělského výboru europarlamentu Veronika Vrecionová (ODS). „Uznávám právo vědců a šlechtitelů na ochranu duševního vlastnictví. Současný model, který je zakotven v našem zákoně č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a v předpisech EU jako nařízení Rady č. 2100/94a nařízení Komise č. 1238/95, č. 1768/95 a č. 874/2009 je lepší, protože udržuje v rovnováze práva šlechtitelů a běžných pěstitelů.“, konstatovala Vrecionová. Hlavní podle ní je, že neumožňuje monopolizaci a naopak umožňuje další vědecký vývoj.

Za pravdu jí v tomto dávají i nejvyšší české úřední autority v oblasti šlechtitelství. „Současná ochrana práv k odrůdám podle českého práva a práva EU umožňuje ochranu duševního vlastnictví šlechtitele. Je o vysoce účinný a široce využívaný systém ochrany nových odrůd na národní i evropské úrovni“, konstatoval ředitel kanceláře ÚKZÚZ Jaroslav Juřica. Licenční poplatky za využívání rostlin, na něž bylo vydáno šlechtitelské osvědčení, jsou podle něj významným zdrojem refinancování nákladného šlechtitelského procesu. Jen v loňském roce získali podle Družstva vlastníků šlechtitelských osvědčení čeští šlechtitelé na licenčních poplatcích více než 9,3 milionu eur (240 milionů Kč). Dalších asi 1,6 milionu eur (41,6 milionu Kč) získali z poplatků od zemědělců, kteří si podle současného práva mohou část úrody vypěstované ze zakoupeného chráněného osiva ponechat pro další setí.

Stejný postoj zastává i národní koordinátor pro genetiku rostlin Vojtěch Holubec z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. „Právo EU i národní zákony na ochranu duševního vlastnictví šlechtitelů dávají držiteli šlechtitelského osvědčení právo na výhradní využití výsledků jeho výzkumu na dobu 25 let u polních plodin a na 30 let u trvalých porostů jako stromy“, vysvětluje Holubec. Šlechtitel, který novou odrůdu vyvinul má podle něj právo po celou dobu ochrany vybírat licenční poplatky od pěstitelů. Nemůže však blokovat jiné výzkumníky k dalšímu šlechtění za použití jeho odrůdy.

„Zavedení patentovatelnosti rostlin by vedlo k likvidaci malých a středních šlechtitelů. Způsobilo by monopolizaci výzkumu a šlechtění jen do několika nejbohatších laboratoří nadnárodních firem. Držitel patentu na odrůdu může neudělením licence blokovat inovace ve šlechtění rostlin v dalších vědeckých pracovištích“, varuje Holubec.

Podle ředitele kanceláře ÚKZÚZ Jaroslava Juřici by povolení patentování rostlin vedlo ke zúžení biodiverzity. „Mělo by to velmi negativní vliv na produkci potravin a vedlo by to k jejich zdražování“, varoval Juřica. Podle jeho názoru by to mohlo ohrozit potravinovou bezpečnost nejen ČR, ale i celé EU.

„ÚKZÚZ ve shodě se šlechtiteli plně podporuje současný systém ochrany práv k odrůdám a odmítá patentování odrůd dle současného patentového práva. Zavedení patentu jako jedné z možnosti ochrany odrůd není ani v zájmu českých zemědělců, neboť neumožňuje tzv. farmářskou výjimku.“, řekl Juřica. Tzv. farmářská výjimka, která je zakotvena v Nagojském protokolu umožňuje všem zemědělcům ponechat si část úrody stanovených druhů v souladu se zákonem č. 408/2000 Sb. vzešlé ze zakoupené chráněné odrůdy k další výsadbě nebo setí.

Stejný postoj vyjádřila i národní koordinátorka Centra pro genetické zdroje Věra Mátlová z Výzkumného ústavu živočišné výroby. „ Specifika plemenných zvířat je v tom, že při jejich prodeji je už zohledněna návratnost vynaložených prostředků šlechtitele, takže nákupem plemenného zvířete přecházejí veškerá práva na nového majitele“, vysvětluje Mátlová. Proto je podle ní cena plemenného zvířete určeného k rozmnožování mnohem vyšší než u běžného mláděte, které zemědělec jen vykrmí a pošle na porážku.

„Držitel šlechtitelského osvědčení si v prodejní smlouvě může vyhradit i určité podmínky pro nakládání se zvířetem. Některé šlechtitelské podniky u drůbeže si vyhrazují při prodeji tzv. rodičovských zvířat využívaných v dalším křížení nějaký licenční poplatek za vyprodukovaná a prodaná plemenná zvířata“, vysvětluje koordinátorka.

Podle chovatelky koní a členky správní rady plemenné knihy Irského coba Ireny Budínové existují i ryze technické možnosti ochrany vyšlechtěného plemene. „Dánští chovatelé, kteří laboratorně vyšlechtili plemeno prasete, které má obzvláště šťavnaté maso, provedli genovou manipulaci tak, že zvíře s požadovanými vlastnostmi lze získat pouze pokud se páří samec a samice tohoto plemena . Pokud si chovatel od nich nekoupí dost párů tohoto plemene a zkusí jej křížit s jiným plemenem, tak se genová mutace způsobující šťavnatost masa automaticky vypne“, vysvětlila Budínová.

Zdroj

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY!

newsletters

Tento formulář je chráněn pomocí reCAPTCHA Google Zásady ochrany osobních údajů | Podmínky služby